ASTER, H. Grundriss der Gegend zwischen Pirna und Schandau

Sedmiletá válka - kdy a kde vlastně začala a kdy a kde skončila? Odpovědi na druhou část otázky jsou snazší, mírové smlouvy, které tento celosvětový konflikt uzavřely, jsou jasně datované roky 1762 a 1763. S počátkem je to poněkud komplikovanější, neboť obecně uváděný rok 1756 platí jen pro evropské bojiště. Konflikt mezi Francií a Velkou Británií totiž propukl v severní Americe již na jaře roku 1754 kvůli sporům o území v údolí řeky Ohio.

Vraťme se však do Evropy, která se naší vlastní vojenské historie týká výrazně více. I zde nejprve došlo ke střetu Francouzů s Brity, neboť již od dubna roku 1756 probíhaly francouzské operace proti britské Menorce. Pro nás je nicméně důležité hlavně středoevropské bojiště, tedy prostory Čech, Moravy, Slezska, Saska a Braniborska, na nichž se střetávala habsburská armáda panovnice Marie Terezie s pruským vojskem krále Friedricha II. Vlastně až pruský preventivní útok na Sasko, který se rozvinul koncem srpna roku 1756, znamenal definitivní globalizaci konfliktu.

Výrazně slabší saská armáda nebyla schopna sama vzdorovat invazi Prusů, a byla proto nucena ustoupit. Nedostala se ale včas do Čech, kde by se spojila s rakouskými silami, a zůstala odříznuta v opevněném polním táboře mezi Pirnou a pevností Königstein. Dne 10. září 1756 saský tábor sevřely ze všech stran pruské síly, které zahájily jeho blokádu.

Rakouská hlavní armáda pod velením polního maršála Maximiliana Ulyssese říšského hraběte Browneho se tak ocitla v nezáviděníhodné situaci, kdy čas hrál pro nepřítele a bylo nutno spěchat. Přesto nešlo spěchat bezhlavě, neboť situace byla komplikovaná. Jednak tím, že Browne nedisponoval větším množstvím lehkých jednotek, které tvořily oči armády a bez nichž by byl postup proti nepříteli v českých pohraničních horách riskantní. Tyto většinou uherské a chorvatské jednotky to měly ale na české bojiště ze svých domovin nejdále.

Druhou komplikací, která bývá často opomíjena, byl vpád druhé pruské armády vedené polním maršálem Schwerinem do východních Čech. Rakušané proti němu vyčlenili pouze slabší síly vedené polním zbrojmistrem Ottaviem hrabětem Piccolominim, který zaujal postavení u Hradce Králové. Pokud by se z východních Čech Prusům podařilo postoupit dále, ohrozili by Prahu a Browneho týl. Maršál Browne proto postoupil hlavními silami jen na linii Ohře, zatímco jeho předsunuté jednotky operovaly proti Prusům, kteří obsadili důležité body v českém pohraničí.

Koncem září se daly události do pohybu. Browne se dočkal příchodu lehké brigády (4 praporů) vedené generálem-polním strážmistrem Josipem Draškovićem a zahájil postup k Lovosicím, stejným směrem se pak pohnula hlavní pruská armáda krále Friedricha II. Schylovalo se k první větší bitvě mezi Prusy a Rakušany. Tou se stala 1. října 1756 bitva u Lovosic, které se již podrobně věnoval ve dvoudílném článku kolega Jiří Hofman (zde a zde). Ta skončila bez jasného vítěze, byť Prusové opanovali bojiště.

Browneho Rakušané se stáhli za Ohři proto, aby se mohli od nepřítele odpoutat a vyslat nepozorovaně vyprošťovací sbor k Pirně. Situace v obléhaném saském táboře se totiž výrazně zhoršila poté, co 27. září došla píce pro koně. Po obtížném pochodu přes Českou Kamenici a Mikulášovice (v Rumburském výběžku) dosáhli 11. října pozice u Bad Schandau, kde čekali na saský průlom z obklíčení. K tomu ale bohužel nedošlo, přestože saská armáda spojencům vyšla vstříc přes Labe k Ebenheitu, zde však zůstala zablokovaná silnými pruskými jednotkami, které jí bránily ve spojení s Rakušany. Plán koordinovaného útoku z obou stran nakonec také nevyšel, neboť v deštivém počasí operace nabrala značné zpoždění a v okamžiku, kdy kolem poledne 14. října přišel ze saské strany signál k útoku, byly Browneho síly již několik hodin na ústupu zpět do Čech. Saská armáda tedy nakonec 16. října 1756 v beznadějné situaci kapitulovala.

Blokáda a obléhání saského polního tábora u Pirny jsou podrobně zachyceny na dnes prezentovaném plánu. Ten vyšel v Drážďanech pravděpodobně roku 1848 a zachycuje na témže prostoru jak původní postavení saské armády mezi Pirnou a Königsteinem v prostoru dobře chráněném Labem a říčkou Gottleuba, která se do něj u Pirny vlévá (pramení v Krušných horách na českém území a až k hranici nese název Rybný potok, dále pak pokračuje pod jménem Gottleuba), tak následné pozice Sasů a Prusů po překročení Labe a pokusu o spojení s Rakušany. To může být místy poněkud matoucí a je třeba mapku dobře porovnat s textovými informačními zdroji, aby bylo jasné, které zákresy patří k sobě. Levá horní část plánu pak zachycuje náhled ve větším měřítku tak, aby bylo patrné také postavení Browneho vyprošťovacího sboru nad Bad Schandau. Mapa o rozměru 44,5 x 48 cm je složená z 12 částí podlepených plátnem a je možné ji složit do rozměru 16 x 13 cm. K tomuto rozměru je také vyrobeno kartonové pouzdro, v němž je mapa uložena. Podle provenienčních razítek byla dříve ve fondu 5. dělostřelecké brigády c. a k. vojska, která sídlila v dnešní Bratislavě.

Citace:

ASTER, H. Grundriss der Gegend zwischen Pirna und Schandau : mit Angabe der im Jahre 1756 von den Sachsen u. Preussen genommenen Stellungen, errichteten Feldwerken u. Brücken. Dresden : Adler & Dietze, [1848].