Avia B-534

Na prvním snímku je zachycena první verze letounu z roku 1934. Na druhém snímku je kompletace letounů v továrně Avia v Čakovicích v letech 1936–37. Třetí snímek zachycuje Avii B-534 četnické letecké hlídky v Českých Budějovicích.

Jednomístný dvouplošník Avia B-534 konstruktéra Františka Novotného byl nejrozšířenějším stíhacím letounem meziválečného československého letectva. Odvozen byl od stíhacího dvouplošníku B-34, jehož prototyp poprvé vzlétl 2. února 1932. Typ B-34 měl moderní celokovovou konstrukci, byl však vybaven nepříliš výkonným motorem Vr-36 (domácí licence motoru Hispano-Suiza 12Nbr, 650 koní). Jeho výkony tak nebyly přesvědčivé a čs. letectvo objednalo pouze 12 dalších kusů. Na základě B-34 byly navrženy další typy s jinými motory, ale pouze typ B-234 se dostal alespoň do stádia prototypu a do sériové výroby nebyl zaveden vůbec.

Úspěšné završení celé Novotného vývojové řady představoval teprve typ B-534, který se od předešlých verzí odlišoval zejména silnějším motorem Hispano-Suiza 12Y. První zkušební let prototypu B-534 se uskutečnil 25. května 1933, sériová výroba byla zahájena roku 1935 a ukončena byla až po zániku ČSR. Stíhací dvouplošník Avia B-534 se vyráběl v několika verzích, které se lišily především svojí výzbrojí. První verze byla vyzbrojena čtveřicí kulometů vz. 30 ráže 7,92 mm – dva po stranách trupu a dva ve spodních křídlech.

Záhy se ukázalo, že křídla dvouplošníku nejsou pro tento účel vhodná, došlo tedy k demontáži kulometů. Druhá verze stíhače nesla již všechny čtyři kulomety ve trupu. Třetí verze se lišila pouze v detailech. Čtvrtá verze měla krytou kabinu a byla uzpůsobena pro noční let. B-534 mohly nést také 6 pum o hmotnosti 10 kg nebo 4 dvacetikilogramové. Krom toho vznikla verze Bk-534, vybavená motorem Hispano-Suiza 12Ycrs, mezi hlavami jeho válců mohl být namontován 20 mm kanón, střílející dutou osou vrtule. Vhodný kanón však nebyl k dispozici, proto byl jako nouzové řešení instalován třetí kulomet.

Rozpětí křídel u všech verzí bylo 9,40 m, nosná plocha 23,56 m² a výška letounu 3,15 m, délka letounu byla 9,1 m. Stroj mohl v závislosti na typu vystoupat maximálně do výšky 10 000–10 600 m, maximální rychlost dosahovala až 380 km. Dolet činil 600 km, u verze Bk-534 pouze 500 km. Mezi hlavní přednosti B-534 patřila vysoká obratnost, také rychlost byla v době vzniku uspokojivá, Samotná koncepce dvouplošníku však byla již zastaralá, nevýhodu představoval i pevný podvozek.

Stíhací dvouplošník Avia B-534 se stal nejrozšířenějším letounem v čs. letectvu, vyrobeno bylo celkem 445 B-534 a 121 Bk-534. V okamžiku rozpadu ČSR a okupace torza českých zemí v březnu 1939 se ve službě nacházelo 443 letounů typů B-534 a Bk-534, nepočítaje v to stroje, které byly dokončeny teprve po vzniku Protektorátu. Zhruba stovka letounů připadla slovenskému štátu, většinu ukořistilo nacistické Německo, které je využívalo zejména k výcviku nebo k vlečení kluzáků. 78 strojů bylo prodáno Bulharsku. B-534 v bulharském letectvu 1. srpna 1943 neúspěšně zasáhly proti americkým bombardérům B-24 po náletu na rumunská ropná pole. Slovenské letectvo nasadilo B-534 v krátkém konfliktu proti Maďarsku v březnu 1939, stejně jako na taženích proti Polsku a SSSR. B-534 operující z letiště Tri Duby se na straně povstalců účastnily ještě Slovenského národního povstání, což představuje poslední bojové nasazení dvouplošníků v dějinách. Menší množství strojů se dostalo i do výzbroje letectev dalších států.