Babice

Na našem území se nachází několik obcí nesoucí název Babice, avšak pouze jedna z nich se dostala do širšího povědomí v české, potažmo československé společnosti. Přispěl k tomu i jeden z dílů propagandistického seriálu 30 případů majora Zemana, který byl přímo inspirován událostmi v Babicích z roku 1951. Tehdy zde byli v místní škole zavražděni tři funkcionáři MNV.
Podobně jako zmíněný díl normalizačního seriálu (který se odehrává ve smyšlené obci Plánice), i předkládaná publikace značně zkresluje tehdejší události. Vzhledem k datu jejího vydání na tom však není nic nepochopitelného, byla sepsána přesně v duchu stalinistické ideologie počátku 50. let. Nejedná se přitom o klasickou monografii, avšak jde spíše o soubor dokumentů, jež se k babickému případu vážou.
Ponechme zde stranou dlouholetý spor o to, zda hlavní iniciátor akce v babické škole Ladislav Malý byl spolupracovníkem Státní bezpečnosti, či jednal čistě z vlastní iniciativy. Je však více než zřejmé, že tehdejší události poskytly komunistické moci další vhodnou záminku k zostřenému tažení proti nepohodlným společenským skupinám, v tomto případě duchovenstvu a sedlákům vzpouzejícím se kolektivizaci.
V textu publikace jsou prostřednictvím zápisů z výslechů a soudních přelíčení představeni obvinění v babickém případě jako agenti západního imperialismu a Vatikánu, kteří chtěli narušit klidný průběh výstavby socialistické republiky. Zdůrazňováno bylo zejména jejich společenské postavení (živnostník, kulak, duchovní), které je předurčilo k následné podvratné činnosti. Ta měla být navíc podpořena vlivem západních „štváčů“ reprezentovaných americkou CIC, jejíž údajný agent Ladislav Malý zaktivoval rozvratnou skupinu, která naplánovala babické vraždění. Za vše mluví následující výňatek z úvodní předmluvy: „Vesničtí boháči, zbohatlí živnostníci, reakční kněží – to jsou ti, kteří vraždili. Pod maskou, strženou s jejich tváře, se však objevila cynická, nelidská tvář Wall Streetu, Vatikánu a naší zrádné emigrace, která by chtěla získat zpět navždy ztracené posice otrokářů za cenu nových Lidic, která by chtěla u nás zavést starý kapitalistický pořádek na bodácích hitlerovských esesáků…“
Ačkoliv se samotné střelby ve škole zúčastnil pouze Malý a Antonín Mytiska, v následných procesech, které začaly již deset dní po babických událostech, bylo odsouzeno k trestu smrti deset osob (mezi nimi 3 duchovní) a desítky dalších skončily na dlouhá léta v žaláři. Řada z nich byla přitom zatčena již před babickým případem, což svědčí o dlouhodobém zájmu bezpečnostních složek o Babice a jejich okolí. Portréty popravených jsou v knize stavěny do kontrastu s medailony tří zavražděných komunistů, kteří se přes noc stali hrdiny. Příznačné také je, že každý z hlavních obviněných dostal nějaké přízvisko odkazující hanlivě na jeho původ či společenské postavení (syn bohatého živnostníka Antonín Němec, vesnický boháč Plichta či zrádný farář Pařil). Mezi popravenými již nebyl Ladislav Malý, jenž pravděpodobně zahynul při pronásledování, avšak i v souvislosti s jeho smrti se dodnes objevuje řada nejasností.
Kniha vyšla pouhé tři měsíce po případě Babice a náklad 100 tisíc výtisků svědčí o tom, že její dopad měl mít masový charakter. Ačkoliv je násilná smrt tří funkcionářů prezentována jako veliká ztráta, byla tehdy pro komunistický režim takříkajíc darem z nebes a pomohla legitimizovat další represálie potencionálních odpůrců. Citujme závěrem z projevu ministra informací Václava Kopeckého u příležitosti pohřbu zavražděných funkcionářů MNV v Babicích, jenž se také objevil v prezentované knize: „Nechť má každý před očima oběti surové vraždy v Babicích, aby pochopil, jak je třeba neúprosně stíhat všechny zákeřné štváče, našeptávače a traviče, kteří vytvářejí ovzduší pro zločinnou práci agentů západního imperialismu, teroristických banditu a vrahů.“

Citace:
Babice. Praha: Svoboda, 1951. 163 s.