Bayard Semi-Automatique Model 1

+1

Belgická firma Ancien établissements Pieper v Herstalu, založená v roce 1866, známá především řadou samonabíjecích pistolí, ale také klasických loveckých zbraní, používala u svých výrobků ochrannou známku v podobě Pierra du Terrail, rytíře z Bayardu, legendárního hrdiny frankofonních oblastí, jedoucího na koni s kopím v ruce, a nápisu Bayard.

Zřejmě v roce 1912 zařadila do svého výrobního programu jednoranovou malorážku s automatickým vyhazováním vystřelených nábojnic. Poměrně neobvyklou konstrukci chránil patent z roku 1909, avšak v dobových katalozích ji firma uváděla jakožto model 1912. Nabízela je ve třech provedeních. První, označované jako Model 1, mělo menší rozměry s celkovou délkou 980 mm, hlavní v délce 485 mm a hmotností 1600 g, druhé, takzvaný Luxus-Model, rovněž označovaný jako Model 2, měl celkovou délku 1010 mm, délku hlavně 600 mm a hmotnost 1800 gramů. Třetí výrobek téhož konstrukčního systému představovala terčová pistole s celkovou délkou 510 mm, hlavní v délce 320 mm a hmotností 950 g. Nabízela je v ráži .22 short a na dnes již pouze v omezené míře vyráběný náboj .22 long.

Ačkoliv všechny tři modely továrna označovala jako poloautomatické, z terminologického hlediska se ale jednalo o jednoranové malorážky s automatickým vyhazováním nábojnic, a to přesto, že fungovaly na principu dynamického (uzavřeného) závěru.

Konstrukční řešení měly poměrně jednoduché. V trubkovém pouzdře závěru byl uložen dynamický závěr s přímoběžným úderníkem. Ze zadní části pouzdra vyčnívala vroubená matice, jež sloužila k natažení závěru. Na levé straně pouzdra se nacházela odpružená dvouramenná páka záchytu závěru, jejíž zadní rameno zachytilo závěr v zadní poloze. Stlačením hmatníku na konci předního ramene došlo k uvolnění závěru se stlačenou vratnou pružinou. Tím byla zbraň s nábojem vloženým do nábojové komory připravena k výstřelu.

Impulz tlaku plynů na dno nábojnice udělil závěru dostatečnou energii na to, aby došlo k vytažení a následnému vyhození vystřelené nábojnice, ale také k jeho zachycení v zadní, otevřené poloze.

Na levé straně nad spouští měla zbraň otočnou manuální pojistku, jež v zajištěné zadní poloze blokovala nejen pohyb spouště, ale také závěru. Malorážku bylo možné snadno a rychle rozložit povolením spojovacího šroubu, umístěného v předpažbí, což firma ve svých propagačních materiálech vyzdvihovala.

Ve výrobním programu přečkaly malorážky Bayard první světovou válku a udržely se v něm ještě ve dvacátých letech minulého století. Samotný systém automatického vyhazování nábojnic se v této podobě nerozšířil, takže dochované exempláře jsou dnes považovány především za technickou zajímavost.

Exemplář, ověřený pražskou zkušebnou zbraní a střeliva v roce 1921, získalo muzeum roku 1953 převodem od tehdejšího ministerstva národní bezpečnosti (MNB).

Ráž: .22 long

Celková délka: 979 mm

Délka záměrné: 421 mm

Délka hlavně: 492 mm

Hmotnost: 1570 g