Boj o dělo, kolem 1476

Oblast pomezí Burgundska, Savojska, Lotrinska a území švýcarského Spříseženstva bylo v letech 1474-1477 zmítáno konfliktem, známým jako burgundské války. Mocnému burgundskému vévodovi Karlovi Smělému v této oblasti vyvstal silný soupeř v podobě švýcarské konfenderace, která se postavila jeho rozpínavosti. Již první střety dopadly v neprospěch burgundských sil, zejména pak bitva u Grandsonu, kde Švýcaři 2. března 1476 porazili burgundské vojsko a zmocnili se bohaté kořisti. Vévoda však začal seskupovat nové síly v okolí Lausanne a v červnu vytáhl do pole s úmyslem napadnout klíčového člena Spříseženstva, Bern. Prvním cílem na této cestě mělo být dobytí města Morat (Murten) na břehu stejnojmenného jezera. Burgunďané zahájili obléhání 11. června a brzy se ukázalo, že město je na boj velmi dobře připraveno. Boje se protahovaly a poskytovaly čas Spříseženstvu k sebrání sil na vyproštění města. Švýcarská pěchota spojených kantonů, posílená o jízdu lotrinského vévody Reného, nakonec dorazila k Moratu 21. června. Vévoda očekával boj již tohoto dne, avšak Spříseženci vyčkali s útokem až nazítří. Útok vedený v neočekávaný moment a částečně z nečekaného směru burgundské vojsko dokonale zaskočil. Za těchto okolností nepomohlo ani polní opevnění osazené děly. Bitva skončila totální porážkou Burgunďanů se ztrátami v rozsahu více jak pěti tisíc mrtvých.

Burgundské války představovaly pro výrobce cínových figurek stejně zajímavé téma jako jiné konflikty pozdního středověku. V prezentovaném případě se jedná o skupinku pěti figurek, sdružených v jediném celku bojové scény. Útvar je pojat jako boj o burgundské polní dělo – couleuvrine. Obránci, prezentovaní dvěma opěšalými těžkooděnci a dělostřelcem, zde čelí útoku dvou švýcarských pěšáků, halapartníka a pikenýra. Burgundští těžkooděnci jsou oděni do tzv. gotických plátových zbrojí s elegantně vybíhajícími kanelami a úzkými výběžky, charakteristických pro období poslední čtvrtiny 15. století. Burgundský dělostřelec nese jako viditelný prvek zbroje pouze otevřenou přilbu, připomínající tzv. italský šalíř. Potenciální ochranu trupu mu zakrývá volný látkový kabátec – tabard – se symboly burgundského vévody, křížem svatého Ondřeje a křesadly. Útočící Švýcaři jsou chráněni dvoudílnými pozdně gotickými kyrysy se stehenními taškami a přilbami, v tomto případě železným kloboukem a tzv. německým šalířem. Jejich příslušnost k vojsku Spříseženstva značí rovnoramenné kříže, umístěné na rukávech a nohavicích. Výzbroj postav ve scénce odpovídá nejen dobovému úzu, ale i pojetí situace. Zatímco Švýcaři třímají své primární zbraně, píku a halapartnu, burgundští těžkooděnci se v nouzi brání jednoruční sekerou a bojovým kladivem, určenými především pro boj v sedle, a dělostřelec se rozhání nabijákem. Všichni bojující jsou vybaveni pobočními zbraněmi v podobě jednoručních mečů, přičemž dělostřelec má za opaskem ještě bojové kladivo. Celá scéna je provedena velice detailně, bohužel však zůstala nekolorována.

Soubor figurek byl do sbírky Vojenského historického ústavu získáván průběžnými nákupy v období 60. let minulého století.