Boje na rakousko-italské hranici na jaře 1916

Dne 23. května 1915 napadla Itálie svého spojence z Trojspolku, Rakousko-Uhersko. Italská armáda však dosáhla jen nepatrných územních zisků. Hlavní italské úsilí se soustředilo na východní část frontové zóny, Italové soustavně útočili na řece Soči a doufali, že dobudou Terst. Dále na západ, při východní hranici Jižního Tyrolska, byla italská postavení mnohem slabší.

Rakousko-uherské velení toho hodlalo plně využít a na jaro 1916 naplánovalo útok z oblasti Tridentu směrem do Benátské nížiny. Operace měla být zahájena v době, kdy se blížilo první výročí italského útoku, a nebylo náhodou, že dostala krycí jméno Strafexpedition neboli Trestní expedice. Jednalo se o čistě rakousko-uherský podnik – Němci byli s Itálií ve válečném stavu až od konce srpna 1916, navíc se soustředili na bitvu u Verdunu.

C. a k. armáda soustředila k útoku značné síly, jen z ruské fronty přesunula do Tyrolska šest divizí. Operaci měly provést síly pod velením arcivévody Evžena. V prvním sledu se jednalo o 11. armádu pod velením generála Viktora Dankla z Krasniku (tento přídomek získal za porážku ruských vojsk v srpnu 1914), za ní měla postupovat 3. armáda generála Hermanna Kövesse z Kövessházy. Italové zaznamenali přesuny rakousko-uherských sil, avšak jejich velitel Luigi Cadorna podcenil jak tyto zprávy, tak rakousko-uherské logistické možnosti. Vídeň tak soustředila ve výchozích postaveních 300 000 vojáků proti italským 200 000, rakousko-uherské dělostřelectvo se těšilo početní i kvalitativní převaze.

Rakousko-uherský útok byl zahájen 15. května 1916 a dosáhl nezanedbatelných úspěchů. Rakousko-uherské síly během jednoho měsíce postoupily až o desítky kilometrů, ovládly náhorní planinu u Assiaga a hrozilo, že proniknou až do nížiny. Ofenzíva však přesto byla od samého počátku odsouzena k zániku. 4. června Rusové zahájili dlouhodobě připravovanou Brusilovovu ofenzívu a způsobili c. a k. armádě hrozivé ztráty. Z italské fronty byla na východ přesouvána jedna divize za druhou, 16. června se rakousko-uherské velení rozhodlo ofenzívu v Alpách definitivně zastavit a přejít do defenzívy, generál Dankl nastoupil zdravotní dovolenou. Italové zahájili nepříliš účinný protiútok, rakousko-uherská vojska vyklidila část dobytého území a stáhla se na výhodnější linie.

Celkové rakousko-uherské ztráty se odhadují na 82 000 až 100 000 mužů, italské na zhruba 140 000 mužů. Italský premiér Antonio Salandra, který přivedl Itálii do války, přišel pod vlivem krize na frontě o svůj úřad.

Operace Trestní expedice předvedla, že Rakousko-Uhersko je pro Italy silným protivníkem. Nepřinesla však očekávané výsledky a vyžadovala oslabení sil na východní frontě, čímž usnadnila ruský postup za Brusilovovy ofenzívy.