Německé samopaly Bergmann MP 18,I, použité na sklonku první světové války na západní frontě, představovaly svojí koncepcí základ řady pozdějších samopalů. Původní konstrukce se po válce dočkala adaptace na dvouřadové schránkové zásobníky s kapacitou 20 a 32 nábojů, jejichž spolehlivost, ale především praktičnost postupně vytlačila původní bubnové zásobníky T.M. 08.
Modernizované provedení samopalu, jež dostalo označení MP 28,II, se kromě jiných detailů odlišovalo zejména konstrukcí spoušťového mechanismu, vybaveného příčně suvným přepínačem režimu střelby. Oba typy se ve dvacátých letech minulého století dostaly především do výzbroje pořádkové policie (Ordnungspolizei) výmarského Německa.
Součást příslušenství zbraně tvořila především brašna na zásobníky, vyrobená ze silné, černě barvené kůže. Brašnu tvořily tři samostatné kapsy na schránkové zásobníky s kapacitou 20 nábojů. Proti vypadnutí je zajišťovala chlopeň, vybíhající ze zadní stěny brašny, k uzavření sloužil kožený pásek, našitý na prostřední kapse a zapínaný na mosazný trn na chlopni brašny.
Na zadní stěně měla brašna kromě opaskových průvleků, zajištěných vespod na mosazné trny, také našité ocelové poutko pro zavěšení na nosné popruhy.
Brašnu, používanou německou pořádkovou policií a vyrobenou v roce 1936 firmou R. Larsen v Berlíně, získalo muzeum převodem ze starých sbírkových fondů.
Délka: 190 mm
Šířka: 150 mm
Výška: 45 mm
Hmotnost brašny se třemi zásobníky: 1012 g