Výsadkový padák OVP-68 patřil k nejrozšířenějším typům v Československé armádě. Používalo jej jak výsadkové vojsko, tak průzkumné útvary. Jeho kruhový vrchlík o ploše 73 m2 ze silonové tkaniny byl maskovaný. Sloužil k bojovým a cvičným seskokům výsadkářů z letadel a vrtulníků, a to pro seskoky volným pádem, s použitím stabilizačního padáku na zádržku, nebo s průběžným otevíráním na uvázaný vak vrchlíku. Do výzbroje se dostal v roce 1969 a byl přednostně přidělován průzkumníkům. Nahrazoval starší, původně sovětské, PD-47. Pro své dobré vlastnosti a jednoduché ovládání byl velice vhodný k prvním seskokům parašutistů. Vyráběl jej Kras n.p. Chornice z domácích materiálů a bylo možné jej doplnit o záložní kruhový padák ZVP-65. Padák OVP-68 též umožňoval novou techniku vysazení a to seskok stabilizovaným pádem, kterému se též říká na zádržku. Při tomto druhu seskoku výtažné lano padáku vytáhlo padáček a ten pak stabilizační padák a natáhl vak vrchlíku, který byl zádržkovým zámkem zachycen v této poloze. V tomto režimu poté výsadkář klesal rychlostí 35 m/s, dokud nevytrhl uvolňovač hlavního padáku, ten pak odemkl zádržkový zámek a tím došlo k vyjetí vrchlíku hlavního padáku z vaku vrchlíku. Výhodou tohoto způsobu vysazení bylo, že umožňoval seskok při větších rychlostech a výškách vysazení a nekladl na výsadkáře tak velké nároky při výcviku jako seskok volným pádem. Při tomto druhu seskoku bylo otevření padáku jištěno přístrojem KAP-3 P, který padák otevřel případně automaticky, pokud výsadkář například ztratil orientacinebo vědomí. Minimální bezpečná výška otevření při rychlosti vysazení 180 km/hod byla 150 metrů nad terénem. Maximální hmotnost výsadkáře i s padákem pak 120 kg. Jeho hmotnost bez přenosné brašny a bez KAPu byla 14,5 kg.
Padák získal VHÚ do sbírky v roce 1986 převodem od VÚ 3300 Praha.