Toto řešení umožňovalo účinnější vzduchové chlazení válců a hlav motorů, ale mělo i své nedostatky. Roztočená hmota měla velké momenty a silně působila na lehké draky tehdejších letadel. Proto bylo zvyšování výkonu těchto motorů omezeno jejich velikostí a hmotností na maximální hodnoty do 200 k. Jedním z mnoha rotačních motorů, používaných úspěšně za Velké války, byl devítiválcový Clerget 9, vynikajícího francouzského konstruktéra Pierra Clergeta. Ten svoji konstrukci, která se lišila od ostatních rotačních motorů jednoduchostí, robustností a lácí, vyvíjel od roku 1913.
Po vypuknutí války pak mohl armádě a spojencům nabídnout spolehlivý a výkonný motor, který ještě dále vylepšoval. Je zajímavé, že nejdříve tato pohonná jednotka zaujala Thomase Sopwitha, který ji začal využívat pro své úspěšné typy. Tak se stalo, že Clergety poháněly slavné Sopwith Pup, 1½ Struttery, Triplane a Camely. Dokonce byla v Anglii zakoupena jejich licence a na jejich základě pokračoval úspěšný vývoj u firem Humber-Bentley Ltd. a Ruston Proctor & Co Ltd. Také ve Francii se motory Clerget prosadily u celé řady konstrukcí, mimo jiné i u letounů Nieuport.
Ve sbírkách VHÚ se nachází Clerget 9B, jenž je ve velice dobrém stavu. Lze na něm obdivovat technické řešení dodávky palivové směsi, způsob zapalování i mazání jednotlivých rotujících částí. Mělo by se jednat o variantu s výkonem 130 k při 1 250 ot/min a hmotností pouhých 173 kg, přestože byl téměř celý vyroben z oceli. Motor byl poháněn směsí benzínu a ricínového oleje a chlazen vzduchem. Jeho průměr byl 1 020 mm a délka 1 130 mm, včetně sacího ústrojí. Do sbírek VHÚ byl tento exponát získán v roce 1970 převodem z Národního technického muzea.
Vrtání 120 mm
Zdvih 160 mm
Zdvihový objem 16,29 l