Čs. armádní pistole vz. 22, 1. provedení

Zakoupení výrobního zařízení pro pušky Mauser Čs. státní zbrojovkou v Brně na základě smlouvy z prosince 1919, spojené s nabídkou licenční výroby pistolí systému Nickl, významně ovlivnilo nejen budoucí výběr jednotné opakovačky čs. armády, ale také vývoj krátké palné zbraně pro ozbrojené složky.

Informativní zkoušky samonabíjecích pistolí na střelnici Hlavní zbrojnice na Vořechovce, konané 3. ledna 1920, během nichž vojenská komise shledala pistoli Nickl jako perspektivní konstrukci, otevřely státní zbrojovce dveře k jednáním o zakoupení licence na jejich výrobu. Původní smlouvu s německou továrnou Mauser rozšířila zbrojovka v březnu 1920 o výrobní zařízení na pistole Nickl v celkové ceně 1,5 milionu korun.

Konstrukce Josefa Nickla (1872–1946) byla zařízena na německý armádní náboj 9 mm Parabellum, měla závěr uzamčený prostřednictvím otočné hlavně se dvěma symetricky umístěnými uzamykacími ozuby a jednočinný spoušťový mechanismus s vnějším kohoutem.

Na základě lednových zkoušek objednala vojenská komise 20 pistolí, po deseti kusech v ráži 9 mm Parabellum a 9 mm Browning krátký. Zkušební kusy dodala státní zbrojovka ke zkouškám v listopadu 1920. Na základě poměrně rozporuplných výsledků zkoušek v Milovicích vrátila komise pistole továrně k přepracování, přičemž zbrojovka zahájila počátkem roku 1921 sériovou výrobu pistolí v ráži 9 mm Browning krátký. Důvody k volbě slabšího náboje zůstávají dodnes poněkud nejasné. Se šesti vybranými pistolemi ze sedmi předložených kusů z první 500kusové partie proběhly 2. května 1921 zkoušky na střelnici v Kobylisích. Střelecké zkoušky měly čistě formální charakter, jelikož z každé pistole vystřelila komise pouze 125 nábojů a s výjimkou pistolí s čísly 278 a 287 vykazovaly zkoušené kusy řadu závad. Pro ověření další funkční spolehlivosti absolvovala pistole číslo 278 bez závady dalších 775 ran.

Vzhledem k výsledkům zkoušek a váhavému postoji dělostřeleckého a zbrojního odboru, projevilo o již vyrobené pistole zájem četnictvo, jehož zástupce pplk. Josef Ježek (pozdější ministr vnitra v protektorátní vládě Aloise Eliáše) zkouškám v Kobylisích také přihlížel. Ministerstvo vnitra nakonec pro potřeby četnictva odebralo v letech 1921–1922 od zbrojovky 2759 pistolí vz. „N“, jak byly tehdy označovány. V první 1000kusové partii, převzaté v listopadu 1921, se tak nacházely všechny pistole prvního provedení, charakterizované kyvným vyhazovačem, kombinovaným se záchytem závěru. Jejich levá strana lučíku nesla vlastnickou značku v podobě písmen ČET, případně ještě značku divizní zbrojnice č. 6 v Brně, jež je následně předala tamnímu Zemskému četnickému velitelství. Převážná část všech pistolí nakoupených četnictvem se od prvního provedení lišila nejen odlišnými rozměry, ale také pevným vyhazovačem, vsazeným v těle pistole. Záchyt závěru (střelecká pohotovost) tvořila zadní stěna podavače, takže po povysunutí zásobníku došlo k uvolnění závěru. Přestože partie pistolí z počátku výroby v brněnské zbrojovce dostalo do výzbroje četnictvo, pistole systému Nickl se stala první oficiálně zavedenou krátkou palnou zbraní v čs. armádě. Na návrh výzbrojní komise z 19. června 1922 ji armáda zavedla do výzbroje pod označením „armádní pistole vz. 22“, avšak to se již jednalo o druhé a třetí provedení této zbraně.

Exemplář s výrobním číslem 278, zkoušený v Kobylisích počátkem května 1921, získalo muzeum v roce 1995 převodem z Prototypy, a. s., Brno.

Ráž: 9 mm Browning krátký

Celková délka: 147 mm

Výška: 124 mm

Šířka: 26,8 mm

Délka záměrné: 112,6 mm

Délka hlavně: 86,9 mm

Kapacita zásobníku: 8 nábojů

Hmotnost pistole s prázdným zásobníkem: 560 g