Čs. výcvikový letecký kulomet vz. 28/30

Kulomety Lewis a Vickers tvořily ve dvacátých letech základ výzbroje čs. letectva. Zatímco původně vodou chlazený těžký kulomet Vickers vzhledem k pásovému zásobování vyhovoval v roli palubní zbraně pevně spojené s drakem letounu, u kulometu Lewis diskový zásobník umožňoval snazší manipulaci na kulometném kruhu střeleckého pozorovatele.

Zbraně anglického, francouzského a belgického původy byly ovšem zařízeny na náboj 7,7 mm British (7,7 x 56 R), který továrny Sellier & Bellot v Praze a Jiří Roth v Bratislavě nevyráběly; MNO s tím ostatně nepočítalo ani do budoucna. Již v roce 1922 padlo rozhodnutí ohledně zavedení původně německého náboje 7,92 mm Mauser do výzbroje čs. armády společně s puškou systému Mauser. K rozhodnutí adaptovat leteckou výzbroj na zavedený náboj došlo až v roce 1927 na základě výnosu MNO čj. 16164-III/2 – 1927.

Adaptaci všech leteckých kulometů obou systémů svěřilo MNO České zbrojovce ve Strakonicích, jež se úpravami letecké výzbroje zabývala už od roku 1921.

Veškeré letecké kulomety zvládla továrna adaptovat v průběhu roku 1928, kdy také byly oba typy zavedeny do výzbroje čs. letectva pod označením vz. 28 (Vickers) a vz. L/28 (Lewis). Celkově tak Česká zbrojovka adaptovala na náboj 7,92 mm Mauser 711 kulometů Lewis (vz. L/28), z nichž 44 bylo upraveno pro potřeby protiletecké obrany. Od roku 1928 již v evidenci MNO nefigurovaly kulomety Vickers a Lewis v původní ráži 7,7 mm, nýbrž pouze adaptované vzory 28 (celkem 586 kulometů) a vzory 28/L (731 kulometů).

Střelecký výcvik pilotů a leteckých pozorovatelů měl pozemní charakter, jelikož ostré střelby během letu bylo možné provádět pouze v případě použití vlečného rukávu, s jehož zkušebním využitím začalo letectvo v roce 1926. Pozemní střelecký výcvik pilotů a leteckých pozorovatelů byl prováděn v maketách draku letounu instalovaných na pozemní střelnici. Letečtí pozorovatelé zpravidla stříleli z dvojice spřažených kulometů, upevněných na oběžném kruhu vz. 27 konstrukce Breguet.

Záhy se však ukázalo, že adaptované kulomety nejsou příliš vhodné pro pozemní výcvik pilotů a leteckých pozorovatelů. Hlavním důvodem bylo jejich přílišné zahřívání při pozemních střelbách, jež vedlo k vysokému opotřebení hlavní. V praxi tak letečtí instruktoři a zbrojíři polévali kulomety vodou, což sice vedlo ke zkrácení přestávek ve střelbě vynucených rozpálenou zbraní, i tak ale musely být dodržovány desetiminutové pauzy pro nezbytné vychladnutí zbraní. Časové prodlevy šly na úkor rychlosti výcviku, takže dodržování plánovaného denního střeleckého programu příliš nevycházelo.

Situaci vyřešil letecký odbor rozhodnutím vyčlenit pro pozemní střelecký výcvik určitý počet zbraní a doplnit je původním chladicím systémem. V případě pilotních kulometů Vickers to znamenalo opatřit je opět původním vodním chladičem, jakým disponovaly před adaptací na letecké kulomety. Pozorovatelské Lewisy měly opět dostat původní duralové hvězdicové chladiče hlavně s ocelovým ochranným pláštěm.

Nejprve však letecký odbor objednal koncem července 1928 u České zbrojovky ve Strakonicích jednou chladicí soupravu pro kulomet Vickers vz. 28 a dvě soupravy pro kulomety Lewis vz. L/28 včetně montáže na dodané zbraně. Kulomety adaptované zpět do původní pěchotní podoby vyzkoušel Vojenský letecký ústav studijní (VLÚS) 1. prosince 1928 na tunelové střelnici letiště Praha. Z kulometu Vickers vypálila komise za 18 minut celkem 1 000 ran v°10 sériích po 100 ranách, přičemž teprve po 70. výstřelu začala vycházet z parního ventilu pára. Režim střelby s kulometem Lewis byl jiný; v osmi sériích střídala komise malé a velké zásobníky na 47 a 94 ran, takže celkově bylo ze zbraně vypáleno 562 nábojů v čase 7 minut a 54 sekund. Závěrečné posudky konstatovaly, že obě zbraně mohou v pěchotní úpravě sloužit k pozemnímu střeleckému výcviku letců a leteckých pozorovatelů.

Následně v roce 1929 objednal letecký odbor u České zbrojovky 22 souprav chladicího zařízení pro kulomety Vickers vz. 28 a 44 souprav vzduchových chladičů pro pozorovatelské vzory L/28.

Pro odlišení od leteckých kulometů dostaly verze určené k pozemnímu výcviku jiné označení. Vickers vz. 28 s vodním chlazením byl přeznačen na vzor 29 a kulomety Lewis evidoval letecký odbor jakožto vz. 28/30. U leteckých útvarů zůstaly kulomety vz. 28/30 až do zániku republiky a ještě v lednu 1939 mělo všech pět leteckých pluků ve své evidenci po osmi kusech. To se však netýkalo výcvikových vzorů 29, jež tehdy ležely v počtu 26 kusů v Leteckém skladu 2 v Olomouci.

Exemplář kulometu vz. 28/30 získalo muzeum v roce 1952 převodem z Velitelství letectva Praha, Posádková správa 51 – Štěpánov.

TECHNICKÉ ÚDAJE:

• Ráž: 7,92 mm Mauser
• Celková délka: 1 104 mm
• Délka hlavně: 665 mm
• Délka záměrné: 815 mm
• Kapacita diskového zásobníku: 47 nábojů / 94 nábojů
• Hmotnost zbraně bez zásobníku (bez lapače): 11 678 g
• Hmotnost zbraně se zásobníkem na 47 nábojů a lapačem nábojnic: 13 560 g
• Teoretická kadence: 550 ran/min.