První snímek pochází z Vašátkova osobního fotoalba a vznikl v červenci 1939 na policejní stanici v Polském Těšíně. Budoucí stíhací eso je zde zachyceno v roli uprchlíka. Symbolický rozměr snímku dodává oděv – obyčejné pyžamo. Navzdory na pohled neradostné situaci, která byla podtržena až macešským přístupem Polska k československým vojenským uprchlíkům, se však českoslovenští vojáci na snímku usmívají. Jestli k tomu přispěla přítomnost fotografa, nebo je snímek dokladem všeobecně vysoké morálky Čechoslováků, se lze jen dohadovat. Vedle Aloise Vašátka je na snímku npor. Timotheus Hamšík, vzadu npor. Josef Šejbl, npor. Antonín Navrátil a kpt. Alois Hlobil.
Druhý snímek vytváří pomyslný kontrast předchozí situaci. Vznikl v britském Cholmondeley v srpnu 1940 a zachycuje Vašátka jako uznávaného hrdinu. Oděv tentokrát tvoří francouzský stejnokroj s připnutým Řádem čestné legie (rytíř) a Francouzským válečným křížem 1939 s úctyhodnými sedmi palmovými ratolestmi. V té době měl za sebou již boje na francouzské obloze, na které sestřelil celkem 12 nepřátelských letounů jistě (z toho 9 ve spolupráci) a 2 pravděpodobně. To byl v té době nejlepší výkon československého stíhače a pátý nejlepší výkon u Armée de l´Air vůbec.
Na britské obloze rozšířil Vašátko své skóre na konečných 15 sestřelů jistých (z toho 11 ve spolupráci), 4 pravděpodobné a 1 letoun poškozený, což byl třetí nejlepší výkon mezi československými piloty za celou válku. Amos, jak mu kamarádi přezdívali, však nebyl jen vynikající stíhač, ale také velmi schopný organizátor. Když v květnu 1942 došlo ke sloučení všech tří československých stíhacích perutí do jedno Wingu, byl jako velitel vybrán právě on.
Štábní kapitán Alois Vašátko padl dne 23. 6. 1942, kdy se jeho Spitfire po srážce s německou stíhačkou Fw 190 zřítil do moře. Jeho tělo se nikdy nenašlo.