Film …a tak jsme hráli ve Švýcarsku“

Film …a tak jsme hráli ve Švýcarsku“

Fotogalerie

„…a tak jsme hráli ve Švýcarsku“
„…a tak jsme hráli ve Švýcarsku“
„…a tak jsme hráli ve Švýcarsku“
„…a tak jsme hráli ve Švýcarsku“
„…a tak jsme hráli ve Švýcarsku“
Ústřední hudba československé armády (ÚHČA) byla založena v roce 1950 jako reprezentační vojenské hudební těleso. Vedle domácích koncertních vystoupení bylo jejím úkolem také zastupovat československou armádu a její stát v zahraničí. Na Západ se dostala poprvé v roce 1958 během výstavy „Expo 58“ v belgickém Bruselu a pozvolně následovaly další zájezdy do kapitalistických zemí.

V roce 1973 přijala ÚHČA pozvání k účasti na 2. mezinárodním setkání vojenských hudeb ve švýcarském Curychu, které se konalo 28.–30. září 1973. Šlo o malý a nepravidelně organizovaný festival, který se poprvé uskutečnil v roce 1965 a jehož třetí ročník byl uspořádán až v roce 1984. Festivalu se účastnily kromě domácích zástupců také vojenské orchestry Velké Británie, Nizozemska, Rakouska a USA. Ze „socialistického tábora“ přijela kromě ÚHČA už jen rumunská vojenská hudba. Poměrně skromný dokumentární film je zajímavý jako pramen k zájezdům ÚHČA do kapitalistických států, které byly optikou studené války chápany jako reprezentace celého socialistického Československa před okolním světem.

Dobová interpretace zájezdu se tak nesla v duchu národních autostereotypů o výjimečnosti českých dechových hudeb a mistrovství vojenských muzikantů. K této metanaraci, která procházela různými texty o ÚHČA, se připojoval i tento film, jehož závěrečná slova tuto představu ještě jednou explicitně shrnula: „A tak jsme hráli ve Švýcarsku. Ne pro festival o ceny, o pořadí, o medaile. V sázce bylo mnohem víc. Dobrá pověst naší dechové hudby a tradiční věhlas našeho muzikantství.“

Výrobce: Československý armádní film, 1974

Tvůrci: kamera Jaroslav Kadlec, dramaturgie František Říčka, režie Miroslav Burger

Technické údaje k filmové kopii: 35 mm, černobílá, zvuková, 581 metrů (cca 21 minut)

Kopie filmu byla získána v roce 2008 převodem.

 

Aktuálně


Československý deník sehrál v životě legionářů v Rusku velmi důležitou roli. Poprvé vyšel v prosinci 1917

Československý deník sehrál v životě legionářů v Rusku velmi důležitou roli. Poprvé vyšel v prosinci 1917

13. 12. 2025
V pátek 12. prosince 2025 uplynulo 108 let od prvního vydání Československého deníku,…
Děkujeme za podporu pro válečné veterány. Sbírka DiGiMÁK vynesla 450 tisíc korun

Děkujeme za podporu pro válečné veterány. Sbírka DiGiMÁK vynesla 450 tisíc korun

11. 12. 2025
Vojenský historický ústav Praha ve spolupráci s Vojenským fondem solidarity spustil 29.…
Tak trochu zamrzlé spojení

Tak trochu zamrzlé spojení

08. 12. 2025
V prosinci 1944 přijala československá Vojenská radiová ústředna (VRÚ) v anglickém Hocklife u Bedfordu…
Válečný veterán Petr Matouš pokřtil v Armádním muzeu Žižkov svou knihu. Patronkou je i ministryně obrany Jana Černochová

Válečný veterán Petr Matouš pokřtil v Armádním muzeu Žižkov svou knihu. Patronkou je i ministryně obrany Jana Černochová

05. 12. 2025
Ve čtvrtek 4. prosince se v atriu Armádního muzea Žižkov konal křest rozšířeného…
Call for Papers: Tváře brannosti – branná výchova, branné spolky a civilní obrana v dějinách

Call for Papers: Tváře brannosti – branná výchova, branné spolky a civilní obrana v dějinách

04. 12. 2025
Brannost – slovo, které provázelo celé generace. Znamenalo odvahu a odpovědnost, někdy…