Boje o Liptov patřily při osvobozování Československa v závěru druhé světové války k nejkrvavějším střetům, které svedly jednotky Rudé armády a 1. československého armádního sboru s německou a maďarskou armádou.
Na konci ledna 1945 byla dobyta obec Liptovský Hrádok, ale další postup 4. ukrajinského frontu na tomto směru zastavil houževnatý odpor nepřítele. Tvrdé boje o Liptovský Svätý Mikuláš pak probíhaly od února až do začátku dubna 1945. Definitivně osvobozen byl až po ústupu německých jednotek 4. dubna 1945.
O této bojové epizodě, která byla pro svou tvrdost někdy nazývána „druhá Dukla“, natočil v roce 1970 dokumentární film „Cesta k domovu“ režisér armádního filmového studia Jozef Sedláček. Ve filmu na své bojové nasazení na Liptově vzpomínají slovenští vojáci, příslušníci 1. čs. armádního sboru, kteří zde byli zraněni a stali se tak válečnými invalidy (Emil Mráz, Ondrej Moravčík, Ján Balko). Kromě nich jsou zde zachyceni také někteří rodinní příslušníci padlých slovenských vojáků – na svého nejmladšího bratra Pavla Šmálika vzpomíná farář Štefan Šmálik, na padlého podporučíka Relovského zase jeho otec.
Svým pojetím film „Cesta k domovu“ dosud odráží volnější přístup tvůrců k tomuto tématu v duchu šedesátých let.
Kopie filmu byla do sbírky VHÚ získána v roce 2008 převodem z Agentury vojenských informací a služeb.