„Cintorín bez mena“ natočil v roce 1963 v Československém armádním filmu začínající režisér Ivan Balaďa. Krátký filmový experiment vznikl na námět povídky významného slovenského spisovatele Ladislava Mňačka. Pamětník bojů druhé světové války rozjímá nad hroby německých vojáků pohřbených na vojenském hřbitově v obci Hunkovce na východním Slovensku (vnitřní hlas muže namluvil Vladislav Müller). Film dosahuje silného emotivního účinku dynamickým střihem a využitím působivých ruchů a především hudby (Requiem W. A. Mozarta). Hudba postupně graduje spolu s obrazem, v němž se střídá ponurá nálada hřbitova s fotografiemi předválečných nacistických parád až po konečné drastické záběry obětí německé nacistické agrese.
To ještě umocňuje emotivní protiválečný monolog pamětníka, který otevírá zásadní otázky morálky a podílu osobní odpovědnosti vojáka-agresora na rozpoutané válce a jeho účasti v ní (ať již vynucené nebo dobrovolné). S přísnou logikou Mňačko dokazuje, že žádný voják podílející se na vojenské agresi se nemůže zbavit svého dílu viny na válečném běsnění jejím přenesením na jiné. V povídce upozorňuje na nelidskost nacismu a rasismu, které jsou vždy doprovázeny přesvědčením o vlastní nadřazenosti a výjimečnosti. Film je díky Mňačkově protiválečné tematice nadčasový.
Výrobce: Československý armádní film, 1963
Tvůrci: literární předloha Ladislav Mňačko, scénář Ivan Balaďa, Jiří Gold, Juraj Šajmovič, kamera Juraj Šajmovič, režie Ivan Balaďa
Technické údaje k filmové kopii: 35 mm, IV. kombinovaná kopie, černobílá, 621 metrů (22 minut)
Kopie filmu byla do sbírky VHÚ získána v roce 2008 převodem z Agentury vojenských informací a služeb.