„Človek vo veľkej hale“ byl jedním z filmů z období šedesátých let 20. století, které byly v armádním filmovém studiu natočeny z finančních prostředků resortu obrany, a přitom s vojenskou tématikou přímo nesouvisely.
Po úspěchu zfilmované povídky slovenského spisovatele Ladislava Mňačka Cintorín bez mena (1963) sáhl režisér Ivan Balaďa znovu po Mňačkově knize Kde končia prašné cesty, z níž si tentokrát za literární předlohu scénáře vybral povídku Človek vo veľkej hale. Stejně jako v případě předchozího filmu na něm pracoval s kameramanem armádního studia Jurajem Šajmovičem a dramaturgem Jiřím Goldem.
Existenciálně laděný film plný jinotajů vycházel ze zamyšlení nad životem člověka pracujícím v moderní hale vodní elektrárny. Tento výchozí bod však sloužil jen jako odrazový můstek pro rozvíjení motivů a kumulování významů. Na krátkém prostoru zhruba dvaceti minut se Balaďa snažil zachytit co nejvíce z toho, co považoval za podstatu soudobého lidského života: narození a smrt, úspěch a selhání, štěstí a smutek. Vznikl tak komplikovaný psychologický vhled do nitra člověka tematizující rovněž obavy z možností a omezení pokroku a moderní civilizace.
Hlavní a vlastně i jedinou roli svěřil režisér slovenskému herci Štefanu Kvietikovi.
Výrobce: Československý armádní film, 1964
Tvůrci: literární předloha Ladislav Mňačko, scénář a režie Ivan Balaďa, dramaturgie Jiří Gold, kamera Juraj Šajmovič
Technické údaje k filmové kopii: 35 mm, X. kombinovaná kopie, černobílá, 545 metrů (19 minut)
Kopie filmu byla do sbírek VHÚ získána v roce 2008 převodem z Agentury vojenských informací a služeb.