Dokumentární film „Die Vier von der SFL“ (Čtyři od samohybné houfnice) byl portrétem čtyřčlenné posádky 122mm samohybné houfnice 2S1 Gvozdika sovětské výroby, která byla zařazována do výzbroje Národní lidové armády Německé demokratické republiky od začátku 80. let. Čtyři mladí vojáci základní služby byli ve filmu zachyceni jak během plnění služebních povinností, tak i ve chvílích volna. Film tak kombinoval dynamické ukázky z vojenského polygonu během nasazení posádky při výcviku se záběry z chvílí odpočinku věnovaných koníčkům nebo rodině. Zařazena je tak i scéna, kdy jeden z vojáků hraje ostatním v kasárnách na kontrabas. Kontrast moderní bojové techniky a hrubé síly s jemnocitem klasické hudby patřil přitom k oblíbeným kontrapunktům při zobrazování socialistických ozbrojených sil. Stejně tak představení členů posádky jako novopečených otců mělo evokovat jejich zvýšenou zodpovědnost při plnění služebních povinností v zájmu obrany země. Film vznikl u dělostřeleckého pluku 9 „Hanse Fischera“ pojmenovaném po komunistickém protinacistickém odbojáři. Natáčelo se v posádce Eggesin na severovýchodě NDR poblíž hranic s Polskem, kde měla Národní lidová armáda rozsáhlé vojenské prostory. Ústředním hudebním motivem filmu byla píseň Modrá planeta (Der blaue Planet) ze stejnojmenného alba jedné z nejúspěšnějších východoněmeckých rockových skupin Karat, jejíž hudba byla ve své době známá nejen na Východě, ale i na Západě. Film natočilo Filmové studio Národní lidové armády NDR, které existovalo v letech 1961–1991 a vyrábělo dokumentární, výcvikové a zpravodajské filmy o armádě a pro armádu.
Výrobce: Filmstudio der NVA, 1983
Tvůrci: dramaturgie Günther Schröder, kamera Gerd Senkel, režie Heinz Killian
Technické údaje k filmové kopii: 35 mm, barevná, zvuková, 680 metrů (24 minut)
Kopie filmu byla do sbírky VHÚ získána v roce 2008 převodem z Agentury vojenských informací a služeb.