Cílem instruktážního filmu z roku 1964 je dát jednotkám, velitelům a štábům názornou pomůcku k osvojení si základních úkolů, které plní Záchranné a uvolňovací odřady (ZUO) při odstraňování následků jaderného napadení. V úvodu je divák seznámen s taktickou situací motostřeleckého pluku nasazeného do útoku, v jehož průběhu nepřítel provede dělostřeleckou raketou jaderný vzdušný úder o síle 10 kilotun. Film ukazuje, jak za této situace správně organizovat ZUO, jeho soustředění a zásah v místě úderu. Jednotlivé složky ZUO se vyčleňují především z plukovních prostředků a jsou tvořeny tzv. základním jádrem a dále speciálními jádry. Základní jádro může tvořit například střelecká rota, speciální jádra pak družstvo radiačního a chemického průzkumu, ženijní a technická četa, praporní obvaziště, technické a vyprošťovací družstvo, družstvo pro opravy tankové a automobilní techniky. Složení a velikost odřadu, jakož i jeho vybavení potřebnou technikou a materiálem se mění podle konkrétní bojové situace a řady faktorů, které nelze predikovat. Proto také v době vzniku filmu byly tyto otázky předmětem četných polemik na stránkách odborného vojenského tisku, stejně jako celá problematika ochrany vojsk před účinky zbraní hromadného ničení. To bylo dáno především absencí jakékoli praktické bojové zkušenosti zahrnující reálné použití jaderných zbraní a z toho plynoucí nutnosti plánovat tyto operace pouze na teoretickém základě. Dotvrzuje to i titulek z úvodu snímku, který říká: „Film je třeba chápat jako jednu z možných variant aplikace teoretických zásad na praktickém případě“.
Výrobce: ČSAF, 1964
Tvůrci: scénář a režie Jozef Sedláček, kamera Jan Jiráček, odborná spolupráce pplk. M. Doležal
Ve filmu účinkují příslušníci 62. motostřeleckého pluku.
Technické údaje k filmové kopii: 35 mm, II. kombinovaná kopie, černobílá, slovenská verze, 853 metrů (30 min.)
Kopie filmu byla do sbírky VHÚ Praha získána v roce 2008 převodem z Agentury vojenských informací a služeb.