Vojenský lázeňský ústav v Teplicích je umístěn v klasicistní budově, která zde byla pro léčbu vojáků postavena již na začátku 19. století. Objekt se původně nazýval Lázeňský dům císaře Františka I., dnes je známý jako Lázeňský dům Judita. V letech 1948 až 1952 prodělal objekt rozsáhlé stavební úpravy a od padesátých let se stal lázeňským ústavem pro léčbu a rehabilitaci vojáků ČSLA a jejich rodinných příslušníků. Podobná zařízení vznikla v té době i v dalších československých lázeňských střediscích.
V sedmdesátých a osmdesátých letech natočil Československý armádní film o vojenských lázeňských ústavech a rekreačních zařízeních (Volareza) několik filmových dokumentů. Film o Vojenském lázeňském ústavu Teplice vznikl v roce 1982. Záměrem jeho tvůrců bylo představit zdejší komplexní program lázeňské péče určené pro pacienty s nemocemi pohybového aparátu, jehož základem byly léčebné koupele doplněné o masáže, elektroléčbu, rehabilitační cvičení a další doplňkové procedury. Jako součást léčby je ve filmu zdůrazněna možnost kulturního a sportovního vyžití i relaxace v tehdy klidném prostředí lázeňského parku.
Výrobce: Československý armádní film, 1982
Tvůrci: kamera Jiří Krob, scénář a režie Miroslav Burger
Technické údaje k filmové kopii: 35 mm, I. kombinovaná kopie, barevná, 555 metrů (19 minut)
Kopie filmu byla do sbírky VHÚ získána v roce 2008 převodem z Agentury vojenských informací a služeb.