Jaderné zbraně změnily na přelomu 40. a 50. let paradigma války a vedly k zásadním změnám nejen v oblasti strategie, ale promítly se do všech oblastí bojové přípravy a vedení boje. S tím souviselo i hledání způsobů, jak před následky použití jaderných zbraní ochránit velitelské štáby, které by v případě války byly nejcitlivějším cílem. Jedním z řešení ochrany před tlakovou vlnou a radioaktivním zářením bylo zahloubení velitelského stanoviště pod zemský povrch. V roce 1959 byly do armády zavedeny montované úkryty z vlnitého plechu ÚO-1, které byly schopné pojmout 8–10 osob. Jejich nevýhodou byla zejména dlouhá doba montáže a zahlubování. Modernější podobu měl převozný úkryt PÚ-68, který byl převážen na upraveném nákladním automobilu Tatra 138 VN a k jeho osazení se používal autojeřáb. Výcvikový film „Ženijní budování velitelského stanoviště“ názorně ukazoval způsoby budování podzemních velitelských stanovišť ženijními vojsky. K ženijní přípravě velitelských stanovišť byla kromě jeřábu potřebná ženijní technika k přípravě výkopu (buldozer, rýpadlo, kolový dozer, tank s buldozerovou radlicí). Součástí bojového zajištění bylo také položení minových polí, nástrah a uzávěr cest podle plánu obrany velitelského stanoviště. Alternativou v prostředí osady bylo umístění velitelského stanoviště do sklepních prostor budov. Film natočil dlouholetý režisér armádního filmu Václav Hapl (1928–1982), který se ve své práci věnoval jak výcvikovým filmům, tak uměleckým dokumentům. Za kamerou stál Petr Polák (1943–2012), který patřil k významným osobnostem oboru.
Výrobce: Studio ČAF, 1968
Tvůrci: kamera Petr Polák, scénář a režie Václav Hapl
Technické údaje k filmové kopii: 35 mm, černobílá, zvuková, 450 metrů (16 minut)
Kopie filmu byla do sbírky VHÚ získána v roce 2008 převodem z Agentury vojenských informací a služeb.