Československá armáda měla po roce 1945 několik obrněných vlaků, jeden z nich byl motorový obrněný vlak Generál Pavlík, který se po svém vzniku skládal z jednoho dělového, dvou kulometných a jednoho velitelského vozu. Koncem května 1945 se vlak společně s celou rotou obrněných vlaků přesunul z Milovic do Nymburka. Protože Milovice bylo potřeba uvolnit pro Rudou armádu, rota obrněných vlaků se sem vrátila až v lednu roku 1946. Na přelomu června a července 1945 vyrazil obrněný MOV Generál Pavlík pod velením nadporučíka Oldřicha Móra do severozápadních Čech. Nejdříve působil v Postoloprtech, odkud se přesunul do Chomutova. V srpnu téhož roku došlo k posílení vlaku o jeden dělový vůz. Následovalo působení na Plzeňsku. Dne 2. října 1945 dostal MOV Generál Pavlík rozkaz přesunout se do Svinova u Ostravy, kde zůstal až do konce roku.
Na začátku roku 1946 byl vlak posílen o lehký kolejový obrněný vůz Steyr-Daimler, který měl sloužit k průzkumu. Poté se souprava vrátila do Milovic a mimo domovskou posádku vyjela na delší dobu jen občas v rámci výcviku. K 1. říjnu 1947 proběhla změna roty obrněných vlaků na prapor obrněných vlaků a jednotka začala používat krycí číslo 2269. Během roku 1950 proběhla reorganizace jednotky obrněných vlaků a došlo k přejmenování souprav. MOV Generál Pavlík se nyní nazýval OV-7. Začátek 50. let přinesl stále menší používání obrněných vlaků, přestože řada z nich prošla modernizací. Příliš totiž nezapadaly do nové koncepce čs. armády, která se po roce 1948 utvářela po vzoru SSSR. Nakonec bylo rozhodnuto útvar ke dni 1. listopadu 1954 zrušit a většinu vozů postupně prodat národnímu podniku Kovošrot, který je následně poslal do hutí.
Snímek byl do sbírky Vojenského historického ústavu Praha získán v roce 2022.