Dne 1. února 1918 vypukla na základně rakousko-uherského námořnictva v boce Kotorské vzpoura námořníků. Katalyzátorem byla především únava z dlouhotrvající války, katastrofická zásobovací situace, hlad a špatně skrývaná korupce ze strany některých důstojníků. Povstalci sice ovládli větší množství lodí, na kterých vyvěsili rudé vlajky, ale díky špatné organizaci bylo povstání po 48 hodinách potlačeno. Na 800 námořníků bylo vsazeno do těžkého žaláře a čtyři domnělí vůdci vzpoury popraveni u zdi nového hřbitova ve Škaljari nedaleko Kotoru. Mezi popravenými byl i česko-německý socialista František Rasch (1889–1918).
Na místě zastřelení a pohřbení čtyř vůdců vzpory vyrostl v roce 1928 z popudu Československé obce bývalých námořníku v Praze, péčí Sokola a občanů Kotoru pomník s nápisem: „Ovdje počivaju mornari bivše a. u. mornarice Jerko Šižgorič iz Dalmacije, Anton Grabar iz Istrije, František Raš iz Čehoslovačke. Strijeljani dne 11. Februara 1918, jer su radili u bratrskoj slavenskoj složi na velikom djelu oslobodjenja i ujedinjenja svojih národa." Čtvrtý zastřelený Mate Berničevič byl pochován jako národní hrdina ve své rodné obci u Splitu a jeho jméno nebylo na původním památníku uvedeno.
Již v roce 1935 se však v českých novinách objevila výzva k nové sbírce za účelem opravy pomníku, který se v té době nacházel v celkově špatném stavu. Přetrvávající problémy s údržbou pak vedly v 60. letech k jeho odstranění a nahrazení prostým betonovým sarkofágem, který je na místě dosud.
Rozměry fotografie: 50 x 33 cm
Fotografie zachycující podobu pomníku krátce po odhalení v roce 1928 byla součástí původní sbírky Památníku osvobození.