FREITAG, Adam. Architectvra militaris Nova et aucta

Adam Freitag (1608–1650) bývá označován za hlavního představitele tzv. staroholandské inženýrské školy. Rozvoj této školy bastionového pevnostního stavitelství je spojen především s osmdesátiletou válkou (1568–1648), ve které nizozemské provincie bojovaly o svou nezávislost na Španělsku. Počátky této školy můžeme hledat ovšem už v roce 1533, kdy hrabě Jindřich Nasavský opevňoval Bredu. Staroholandská škola se vyznačuje poměrně nízkými zemními valy, které nebyly armovány zdivem, ale pouze zpevňovány drny a křovinami. Jejich stavba byla levnější a rychlejší, než tomu bylo v případě dřívější staroitalské školy, a proto tyto pevnosti lépe vyhovovaly rychlému průběhu válečných událostí v nizozemských provinciích. Jednou z nevýhod tohoto systému byla nepřítomnost odolných kasematových prostor.

Ve staroholandské inženýrské škole bylo velmi rozšířené využívání vnějších obranných prvků. Pro Nizozemí typickým prvkem, který hojně využíval i Freitag, bylo tzv. fausse-braye, tedy předsunutý nízký zemní val v příkopu, který byl veden paralelně s hlavním obvodem pevnosti. V některých pramenech bývá Freitag označován za vynálezce tzv. čepce, tedy pevnůstky předsunuté před špičku ravelinu pro jeho ochranu a tzv. kontragardy – hradby předsunuté před bastionem, ravelinem nebo kleštěmi pro zvýšení jejich ochrany proti nepřátelské palbě. V jiných pracích jsou ovšem tyto zásluhy připisovány Johannu Wilhelmovi Dilichovi (1571–1655), jehož dobové publikace o pevnostním stavitelství ve fondu Knihovny VHÚ Praha také nalezneme.

Adam Freitag narozený v Toruni absolvoval tamní gymnázium a poté studoval na univerzitě ve Frankfurtu nad Odrou. V letech 1626–1629 působil ve službě místodržícího nizozemských provincií Frederica Hendrika Oranžského (1584–1647), v rámci níž se účastnil polních tažení, obléhání i stavby fortifikací. V letech 1629–1632 studoval v Leidenu medicínu. V roce 1633 Freitag podnikl tažení ke Smolensku pod velením litevského hejtmana Janusze Radziwiłła (1612–1655). Následně dva roky působil jako učitel matematiky a astronomie na toruňském gymnáziu a poté vstoupil do Radziwiłłových služeb jako jeho osobní lékař a vojenský inženýr.

Architectura militaris Nova et aucta je hlavním Freitagovým dílem na poli pevnostního stavitelství. Autor v knize zužitkoval zkušenosti ze svého pobytu v Nizozemí a využíval výše nastíněných prvků staroholandské inženýrské školy. Svým dílem ovlivnil především svého slavného nizozemského následovníka barona Menna van Coehoorn (1641–1704), ale i řadu dalších stavitelů.

Publikace obsahuje kromě textu také řadu tabulek a výpočtů rozměrů jednotlivých opevňovacích prvků. Je hojně ilustrovaná plány pevností, průřezy pevnostními prvky i běžnými pohledy na opevnění či na opevňovací náčiní. Kniha je dále zdobena rytým titulním listem, na kterém lze nad kartuší s rytými názvovými údaji rozpoznat antického boha Marta. Po stranách kartuše stojí dvě ženské postavy personifikující dva aspekty pevnostního stavitelství. Žena vlevo symbolizuje vlastní stavební práci, na podstavec pod ní je vepsáno latinské slovo „labore“ a před ním leží soubor lopat, rýčů a dalšího náčiní potřebného ke stavbě. Žena vpravo symbolizuje plánování pevnosti, což potvrzuje i nápis „industria“ na podstavci a na něm zavěšené geometrické a měřické pomůcky.

Architectura militaris Nova et aucta je bezpochyby jedním z nejvýznamnějších děl staroholandské inženýrské školy. Jako takové ve fondu Knihovny VHÚ Praha není přítomno pouze zde představovaným prvním vydáním, ale také dvěma mladšími německými vydáními z roku 1665 a jedním francouzským překladem z roku 1640.

Citace:

FREITAG, Adam. Architectvra militaris Nova et aucta. Leyden: Bonaventura und Abraham Elzeviers, 1631. [6], 194, [1] s., il.