Fotografie zachycuje hlídku československých vojáků na improvizovaném hraničním přechodu s Německem na nové hranici po odstoupení území Německu v říjnu 1938
Večer 29. září 1938 se v Mnichově sešli zástupci čtyř velmocí: Benito Mussolini (Itálie), Adolf Hitler (Německo), Neville Chamberlain (Velká Británie) a Édouard Daladier (Francie). Jednání probíhalo bez účasti českých zástupců, ti byli vpuštěni pouze do předsálí jednání. Bylo usneseno, že Československo odevzdá Německu území, kde žije většina německé populace. Určila se 4 záborová pásma, později se přidalo i 5. pásmo. Smlouva byla podepsána ráno 30. září 1938 v 1:30. První pásmo záboru se mělo začít zabírat již 1. října 1938.
Ihned ráno 30. září započala armáda a státní správa demontáž materiálu a jeho odsun do vnitrozemí, aby nepadl do rukou Němcům. Odstoupením pohraničí Německu to však neskončilo, na povrch znovu vyplavaly spory z dob vzniku republiky. Nejprve eskalovalo napětí na hranicích s Polskem, již 21. září 1938 polská vláda formulovala své územní nároky vůči Československu. Poláci začali po vzoru Němců vysílat do pohraničí teroristické skupiny, které napadaly příslušníky československých jednotek. Docházelo tak ke střetům s jednotkami SOS. Polská vláda zaslala československé vládě ultimátum o okamžitém vydání požadovaných oblastí, na které byla nucena naše vláda přistoupit. Již 2. října 1938 začalo obsazování části československého Těšínska polskou armádou, které trvalo až do 11. října 1938.
Na to hned navázaly další požadavky na území Československa, tentokrát ze strany Maďarska. Tyto snahy vyvrcholily dne 2. listopadu 1938 vídeňskou arbitráží, kde se rozhodlo, že Československo Maďarsku odstoupí ve dnech 5.–10. listopadu 1938 část jižního a východního Slovenska a také jihozápadní část Podkarpatské Rusi. Stejně jako v předešlých případech vysílala maďarská armáda na Slovensko teroristické jednotky, které se tam střetávaly s jednotkami SOS a armádou.
Snímek hlídky na nové hranici po odstoupení území Německu v říjnu 1938 byl do podsbírky Vojenského historického ústavu Praha získán v roce 2015.