Holandský kulomet M.20 No. 2

Holandský kulomet M.20 No. 2

První světová válka nejenže prověřila účinnost těžkých kulometů, ale také ukázala jejich slabiny, jež spočívaly především v nízké mobilnosti těžkých, převážně vodou chlazených typů, a jejich složitější obsluhu, vyžadující součinnost 4–5 mužů. Na bojištích se ovšem také objevily lehké, vzduchem chlazené kulomety s hmotností do 12 kg, obsluhované pouze střelcem. Kromě nezpochybnitelných taktických výhod vyžadovala výroba lehkých kulometů také nižší výrobní náklady. Zkušenosti první války zcela jasně ukázaly, že moderně vyzbrojená armáda se bez lehkého kulometu nemůže do budoucna obejít.

Lehký kulomet Lewis konstruktérů dr. Samuela Neala McCleana (1857–1930) a majora Isaaca Newtona Lewise (1858–1931) s charakteristickým duralovým hvězdicovým chladičem hlavně, uloženým v ocelovém plášti, a diskovým gravitačním zásobníkem na 47 nebo na 97 nábojů používala v průběhu války anglická, americká, belgická ruská armáda. Zvláštností kulometu, fungujícího na principu uzamčeného závěru s odběrem tlaku plynů na píst, byl atypický vratný mechanismus, tvořený spirálovou pružinou, uloženou v ozubeném otočném bubínku, jehož ozuby ovládaly hřebenovým převodem nosič závorníku. Řešení závěrového systému s uzamčení otočného závorníku prostřednictvím čtyř uzamykacích ozubů a ovládání otočného pohybu základnou úderníku na nosiči závorníku představoval velmi perspektivní řešení, jež využili konstruktéři ještě v pozdějších letech, např. u německé výsadkářské pušky FG 42 či amerického kulometu M60.

Největší množství kulometů Lewis vyrobila během války anglická zbrojovka Birmingham Small Arms (BSA) v Birminghamu, což je zařadilo s 145 397 vyrobenými kusy na přední místo ve výzbroji anglické armády. Firma Savage Arms Corporation v Utice ve státě New York dodala do konce války americké a kanadské armádě 40 303 leteckých kulometů Lewis v ráži .30-06 Springfield a 2500 kusů v pěchotním provedení.

Počet států, jež měly kulomet Lewis ve výzbroji, se po válce ještě zvýšil. Holandská armáda je zavedla pod označením M. 20 do výzbroje. Jejich výrobu zařídila ve státním dělostřeleckém arzenálu v Zaandamu (Artillerie Inrichtingen Hembrug – A. I.), kde bylo do konce roku 1920 zhotoveno prvních 250 kusů. Kromě základního pěchotního provedení, označovaného jako „Landmachtmodel“, vyráběl Artillerie Inrichtingen v menším množství také vylehčenou verzi pro letectvo, označovanou „Luchtvaartafdeling“. Vedle standardního diskového zásobníku na 47 nábojů ráže 6,5 x 53,5 R, jímž se holandské kulomety nelišily od jiných provedení, byl v A. I. vyvinut také velkokapacitní zásobník na 97 nábojů.

Objem výroby kulometů M.20 vzhledem k potřebám jednotlivých složek holandské armády nebyl příliš vysoký: do kapitulace Holandska v květnu 1940 vyrobil Artillerie Inrichtingen celkem 10 350 kulometů M. 20, přičemž do rukou okupantů padlo 8410 kusů, dalších 1000 rozpracovaných kulometů bylo ještě smontováno v průběhu okupace. Do německé výzbroje se dostaly pod označením Maschinengewehr 100(h).

Mezi jednoznačně nejvzácnější kulomety se značkou Hembrug lze řadit úpravu standardních M.20 na provedení označované jako M. 20 Pantserwagen No. 1 a M. 20. Pantserwagen No. 2, určené pro výzbroj holandských obrněných automobilů Landsverk M.36, M.38 (po 12 kusech) a DAF M.39 (z 12 kusů vyzbrojeno pouze 8 vozů). Kromě skutečnosti, že na rozdíl od pěchotních a leteckých kulometů M. 20 měly ráži 7,92 mm Mauser, je odlišovaly především dvojité rukojeti a upravený spoušťový mechanismus. Podle dostupných informací evidovala holandská armáda v roce 1937 pouze 12 kulometů No. 1 a jen 6 kusů No. 2.

Exemplář kulometu No. 2 z roku 1932 získalo muzeum v roce 1981 převodem z VÚ 1337 v Babicích u Říčan.

Ráž: 7,92 mm Mauser

Celková délka:  1100 mm

Délka hlavně: 665 mm

Délka záměrné: 703 mm

Hmotnost zbraně s prázdným zásobníkem na 97 nábojů: 14 000 g

Teoretická kadence: 550 ran/min.

Aktuálně



Ministryně obrany ocenila v Armádním muzeu Žižkov úspěšné sportovce ASC Dukla

Ministryně obrany ocenila v Armádním muzeu Žižkov úspěšné sportovce ASC Dukla

08. 12. 2022
Dvacet sedm sportovců, trenérů a funkcionářů Armádního sportovního centra Dukla ocenila ve…
Vyšlo nové číslo čtvrtletníku Historie a vojenství, letos poslední

Vyšlo nové číslo čtvrtletníku Historie a vojenství, letos poslední

08. 12. 2022
Čtvrté letošní číslo časopisu Historie a vojenství, které vydává Vojenský historický ústav…
Cesta k poznání. Rozhovor s ředitelem Odboru muzeí VHÚ plukovníkem Michalem Burianem.

Cesta k poznání. Rozhovor s ředitelem Odboru muzeí VHÚ plukovníkem Michalem Burianem.

05. 12. 2022
Ředitel Odboru muzeí plukovník Michal Burian strávil stovky hodin přípravou nových expozic…
Digitalizace rukopisů za rok 2022 byla zdárně dokončena

Digitalizace rukopisů za rok 2022 byla zdárně dokončena

01. 12. 2022
Vojenský historický ústav Praha v roce 2022 digitalizoval dalších 31 rukopisů pocházejících…
V Armádním muzeu Žižkov byly předány ceny soutěží Prahy 2

V Armádním muzeu Žižkov byly předány ceny soutěží Prahy 2

01. 12. 2022
Ve čtvrtek 1. prosince 2022 se v Armádním muzeu Žižkov uskutečnilo setkání…