Křižník Aurora

Tento křižník, jehož stavba byla zahájena roku 1897 a do služby vstoupil 29. července 1903, se v ruštině nazývá doslova Avrora. Jednalo se o nejmladší ze tří lodí třídy Pallada, pojmenovaných podle římských bohyní (Pallada, Diana a právě bohyně jitřního svitu Aurora).

Aurora byla tzv. chráněný křižník, což znamenalo, že pancéřovou ochranu představovala zejména ocelová paluba, po stranách zešikmená; její síla činila 50–75 mm. Výzbroj po dokončení lodě představovalo 8 děl ráže 152 mm (tento počet byl za první světové války zvýšen na 14), 24 děl ráže 75 mm, 8 děl ráže 37 mm a tři torpédomety. Výtlak lodi přesahoval 6 700 tun, maximální rychlost měla být 20 uzlů. Posádku tvořilo zhruba 570 mužů.

Všechny tři lodě této třídy se aktivně zúčastnily rusko-japonské války z let 1904–05. V okamžiku, kdy válka vypukla, měly být podle plánu na Dálném východě všechny tři, avšak dorazit tam stihly pouze Diana a Pallada. Diana v srpnu 1904 unikla do Saigonu, Palladě se Port Arthur opustit nepodařilo a 8. prosince 1904 byla potopena v přístavu nepřímou palbou japonského těžkého dělostřelectva. Později byla Japonci vyzdvižena a sloužila v jejich námořnictvu pod jménem Cugaru.

Aurora se na počátku války nalézala v Džibuti, poté se vrátila na Balt a následně přece jen odplula se silami admirála Rožestvenského na Dálný východ. Nedlouho po počátku plavby, v noci z 21. na 22. října 1904 se zúčastnila incidentu na Dogger Bank. Ruské loďstvo si spletlo britské rybářské lodě s japonskými torpédovými čluny, pálilo po nich, a v nastalém zmatku zasáhlo i Auroru; na ruském křižníku byli zabiti lodní kněz a jeden námořník. Aurora prodělala celou strastiplnou cestu na Dálný východ, ve dnech 27.–28. května 1905 bojovala v prohrané bitvě u Cušimy a pod velením kontradmirála Enkvista se jí podařilo uprchnout do Manily, kde byla Američany internována. Po skončení války Aurora opět nastoupila službu v carském námořnictvu.

Za první světové války Aurora sloužila na Baltu. Do dějin se nesmazatelně zapsala 7. listopadu 1917. Velká část námořníků v Petrohradu se přidala na stranu Leninovy revoluce, a výstřel z děla křižníku Aurora dal signál k útoku bolševických band pod vedením Antonova-Ovsejenka na Zimní palác. Skutečnost, že se nejednalo o výstřel ostrým granátem, neměnila nic na významu tohoto aktu.

V meziválečném období Aurora sloužila jako školní plavidlo; za druhé světové války byla zakotvena na sovětském předmostí u Oranienbaumu, zatímco její dělostřelecká výzbroj byla demontována a přesunuta na pevninu, kde pomáhala bránit Leningrad. 30. září 1941 byla loď potopena při bombardování přístavu, po druhé světové válce byla Aurora vyzdvižena, opravena a sloužila jako muzeum. V činné službě je dodnes.