KULKA, Erich. Útěk z tábora smrti

Dne 6. března 1904 se narodil Vítězslav Lederer, muž, jehož životní osudy během druhé světové války by vydaly na dobrodružný román nebo seriál. Jistě proto stojí za to, abychom si stručně připomněli jeho životopis.

Vítězslav Lederer se narodil v malé vsi Písařova Vesce (Albersdorf) poblíž Tachova v židovské rodině. Později se rodina s pěti dětmi přestěhovala do Plzně, kde Vítězslav před druhou světovou válkou pracoval jako obchodní cestující s textilem. Po okupaci se zapojil do vojenské odbojové skupiny pplk. Jaroslava Weidemanna. Poprvé byl prý krátce zatčen již roku 1939, ale záhy byl propuštěn. V listopadu 1940 byl ale zatčen plzeňským gestapem podruhé a tři měsíce vyšetřován. Poté byl převezen do Malé pevnosti v Terezíně, aby ho následně opět transportovali na gestapo, tentokráte do Prahy. Z Petschkova paláce byl pak odeslán opět do Terezína, nikoliv ale do věznice v Malé pevnosti, ale do židovského ghetta. I tam hledal cesty jak škodit okupantům a zorganizoval odbojovou skupinu, která sabotovala nařízené práce a založila v ghettu dva požáry. V prosinci 1943 byl z Terezína deportován do takzvaného Terezínského rodinného tábora, což byla součást vyhlazovacího tábora v Osvětimi-Březince. Také tam se zapojil do odboje a začal plánovat útěk. K němu mu dopomohla dnes jen těžko uvěřitelná náhoda.

Jeden z německých dozorců, Viktor Pestek, etnický Němec z Černovic v tehdejším Rumunsku (dnes na Ukrajině), se zamiloval do vězněné židovské dívky a uvažovat o tom, jak svoji milou zachránit. Dostal se do styku s Ledererem a společně naplánovali útěk. Došlo k němu v noci 5. dubna 1944, přičemž Pestek Ledererovi sehnal důstojnickou uniformu SS. Odjeli společně do protektorátu, nejprve do Plzně a následně se přesunuli na Zbraslav u Prahy, kde měl Lederer kontakty z předchozí odbojové činnosti. Zde se ukryli a Lederer se vypravil do Terezína s varovným poselstvím o tom, co se v Osvětimi skutečně děje. Zpráva se ale po ghettu nerozšířila. Do Terezína se pak vrátil ještě několikrát, přičemž pro své spolupracovníky z odboje do města propašoval několik pistolí a granátů. Poté se vydal do Kostnice, odkud chtěl poslat zprávu o osvětimských zvěrstvech do Švýcarska na ústředí Mezinárodního červeného kříže. Ani tato zpráva předaná pravděpodobně kurýrovi ale nejspíš na místo určení nikdy nedorazila. Po návratu na Zbraslav se s Pestekem vydali v červenci 1944 zpět do Osvětimi zachránit Pestekovu milou Irenu Neumannovou a její matku. Tato vysoce riskantní akce ale skončila úplným nezdarem, Pestek byl v přestřelce raněn a po zadržení popraven. Ledererovi se podařilo uprchnout se zraněnou nohou.

Své zranění si prý léčil ukrytý kdesi v Beskydech v hájovně, kde navázal kontakty s partyzány. Krátce se vrátil na Zbraslav, znovu navštívil Terezín a stáhl se do Beskyd k partyzánům. S nimi pak odešel po vypuknutí Slovenského národního povstání na Slovensko, kde prošel boji okolo obce Lazy pod Makytou, Žiliny a Ružomberoku. Po porážce SNP se štěstím proklouzl znovu do protektorátu na Zbraslav. Tam měl již zázemí a spolupracovníky, s nimiž pokračoval v odboji a prováděl sabotáže, přičemž za největší úspěch lze označit lednový pumový útok a následný požár v továrně na kondenzátory firmy Roederstein. V květnu 1945 se pak i se svým oddílem zapojil do květnového povstání a bojoval proti SS na Zbraslavi a v jejím okolí. Po skončení války pomáhal pátrat po odvlečených lidických dětech.

Jak vidno, válečné osudy Vítězslava Lederera byly velmi pestré. Část jeho příběhu zaznamenal v dnes prezentované knize český židovský historik Erich Kulka, který tak jako on přežil holokaust. Nověji se jeho osobnosti věnoval například Miroslav Kárný, rovněž perzekvovaný Němci. Sám Lederer přežil řadu svých odbojových spolupracovníků, a měl tak do značné míry monopol na interpretaci svých zážitků. Bohužel v jeho vlastních vzpomínkách se objevují různé rozpory, a přestože jádro příběhu zůstává pravdivé, určité detaily lze jen obtížně ověřit – například sled událostí po výpravě do Osvětimi je v některých archivních dokumentech líčen odlišně než u Ericha Kulky.

Prezentovaná kniha vyšla v edici Magnet v roce 1966 a vizuálně odpovídá úpravě edice samotné – jde o drobnou brožovanou knížečku. Text doplňují černobílé fotografie a něco málo poznámek pod čarou. Erich Kulka se zaměřil na nejznámější úsek Ledererova života, na útěk z Osvětimi a události s tím související. Stejně jako Lederer byl i on zatčen za odbojovou činnost již na počátku okupace a po věznění na Špilberku strávil prakticky celou válku v koncentračních táborech – nejprve v Dachau, pak v Sachsenhausenu a Neuengamme a od roku 1942 v Osvětimi. Navzdory tomu přežil a nakonec se mu i s dvanáctiletým synem podařilo uprchnout z pochodu smrti. Po válce se stal jedním z předních českých historiků, novinářů a publicistů zabývajících se problematikou holokaustu. Spolu se svým spoluvězněm Otou Krausem napsali knihu Továrna na smrt, dnes již klasické dokumentaristické dílo o holokaustu. Erich Kulka emigroval po sovětské okupaci roku 1968 do Izraele, kde již od roku 1949 žil jeho syn.

Kniha Útěk z tábora smrti se řadí do žánru děl o holokaustu a odboji, zaměřených na útěky z koncentračních táborů (prezentovali jsme jak zahraniční, tak domácí. Zároveň přibližuje čtivou a populární formou velmi nevšední osobnost Vítězslava Lederera.

Citace:

KULKA, Erich. Útěk z tábora smrti. Vydavatelství časopisů Ministerstva národní obrany, Praha 1966. 182 s.

Zdeněk Munzar