Landsknechti – pikenýři, c. 1525

V první polovině 16. století otřásal jižní a západní Evropou konflikt mezi Habsburky na císařském trůně a francouzským královským rodem Valois. Vzhledem k tomu, že jednou z hlavních příčin byly snahy obou stran o získání vlivu na Apeninském poloostrově, byl konflikt pojmenován jako italské války (1495-1559). Fakticky nešlo o kontinuální válku, ale o sérii bojů, přerušovanou smlouvami o příměří a okořeněnou o formování rozličných spojenectví, intrik a zvratů mezi nimi. Jednou z velkých událostí tohoto období byla bezpochyby bitva u Pavie.

V této fázi válek francouzské vojsko obléhalo od počátku listopadu 1524 lombardské město Pavia, jež držela císařská posádka Antonia de Leyva. Dobytí města přímými útoky selhalo a špatné počasí spolu s odchodem části švýcarských žoldnéřů ztěžovalo situaci Francouzů, avšak síly docházely i obráncům. Vojsko francouzského krále bylo kolem města rozloženo v několika menších táborech, avšak jeho hlavní část včetně krále se nalézala v prostoru parku Mirabello před městem v relativním bezpečí za zdí obory. V lednu 1525 bylo vojsko císařského vojevůdce Charlese de Lannoy konečně posíleno o nově přišedší jednotky německých landsknechtů, a tak mohl započít pokus o vyproštění Pavie. Císařští předpokládali, že protivník je silnější a rozhodli se proto pro koordinovaný noční útok z několika směrů. Jejich hlavní síly obešly park a v časných ranních hodinách 24. února 1525 začaly čerstvým průlomem v hradbě proudit dovnitř. Brzy poté se rozhořel boj a následovaly útoky na menší francouzské tábory, podpořené výpadem obránců z Pavie. Francouzi nerozeznali míru nebezpečí včas, a třebaže kladli místy houževnatý odpor, byli nakonec poraženi. V bitvě zahynulo mnoho francouzských šlechticů a sám král František I. byl zajat. Shodou okolností měl jeho protivník, císař Karel V., toho dne narozeniny.

V bitvě u Pavie hráli důležitou roli pěší žoldnéři německého původu, tzv. landsknechti. Tito muži, vyzbrojení dlouhými píkami, ručnicemi-arkebuzami, halapartnami a dvouručními meči byli žádanými vojáky, o čemž svědčí mimo jiné skutečnost, že ve zmíněné bitvě bojovali na obou stranách. Vybrané figurky představují dva stejné pikenýry z období kolem roku 1525, vyzbrojené cca 5 metrů dlouhými píkami. Oblečeni jsou do přiléhavých kabátců s nabíranými rukávy a pod kolena sahajících nohavic, zárodků pozdějších nabíraných nohavic, tzv. plunder. Jejich oděv doplňují punčochy, nízké střevíce s širokou špičkou zvané medvědí tlapy a barety s peřím. Rukávy a nohavice se vyznačují bohatým prostřihováním s podkladem kontrastní látkou, což byl jeden z prvků raně renesanční módy a u landsknechtů nabyl nebývalé pitoresknosti. Krom píky jsou oba muži vyzbrojeni hned dvěma pobočními zbraněmi, mečem s jednoduchým košem u levého boku a u pravého boku kratším mečem s esovitou záštitou, zvaným katzbalger. Ochrannou zbroj zde představují kyrysy se stehenními šosy a kratší kroužkový límec.

Oděv landsknechtů je vyveden v kombinaci barev červené a černé, střídajících se na svrchních i spodních vrstvách prostřihovaného oděvu. Doplňuje je žlutá barva punčoch a jednoho z per na baretu. Odstíny převážně světle hnědé barvy byly použity pro znázornění kožených prvků, střevíců, opasků s pochvami a řemení kyrysů, jež jsou vyvedeny v mírně namodralé metalické barvě. Na figurce otočené zády je vidět drobný omyl malíře, který použil barvu pro kov i na zádech pod křížící se řemeny. Takovýto způsob úchycení však mívaly pouze kyrysy tvořené jen předním plechem a tudíž by správně měla být vidět mezi řemeny barva kabátce. Hnědé odstíny byly použity také na podstavce, zatímco ruce a obličej byly vyhrazeny tradiční pleťové barvě.

Soubor figurek byl do sbírky Vojenského historického ústavu získáván průběžnými nákupy v období 60. let minulého století.