Letecký naviják Herkules III, výr. č. 448

Mezi leteckými provozními prostředky ve sbírkách VHÚ se nalézá také speciální samohybný naviják pro vlekání kluzáků Herkules III. Jednalo se o tovární výrobek Moravanu n.p. Otrokovice. Naviják byl vyvíjen podle návrhu Jaroslava Dobrovolského a požadavků plachtařů od roku 1955. Prototyp byl představen veřejnosti ve Vodochodech a na leteckém dnu v Ruzyni v roce 1956 a již následujícího roku se rozjela sériová výroba. Původní navijáky měly ještě hliníkovou karosérii, která byla později překonstruována na laminátovou.

Navijáky H-III byly vyráběny ve velkých počtech a dostaly je skoro všechny aerokluby Svazarmu. Velká část produkce šla ovšem na vývoz, hlavně do SSSR. Udává se, že bylo vyrobeno na 522 kusů těchto navijáků a z toho 359 bylo dodáno do Sovětského svazu, další šly do mnoha zemí světa. Z provozního hlediska představoval Herkules III velký pokrok. Odpadla složitá manipulace s jeho předchůdci při přípravě k provozu, naviják měl i jednoduchou obsluhu a nezáludné vlastnosti. Zpravidla stačilo pro technicky zkušenějšího jedince pár startů pod dozorem staršího navijákaře, a byl schopen sám vlekat. Také výkonové parametry přesně vyhovovaly pro vleky cvičných kluzáků L-13 Blaník ve dvojím obsazení, neboť stačilo pouze dát plný plyn a naviják v podstatě, zásluhou vhodně zvoleného motoru a hydraulické odstředivé spojky, sám spolehlivě vykonal start bez zbytečného přetěžování letadla.

Z technického hlediska se jednalo o dvoububnový samohybný letecký naviják pro vlečení kluzáků do vzletové hmotnosti 500 kg. Motor tvořil s převodovou skříní náhonů bubnů a pojezdu jeden celek. Odpérovaná zadní kola byla řiditelná, hnací byla přední kola. Bubny s ocelovými lany o délce zpravidla 1 000 m byly umístěny na výkyvných lafetách, ty nesly zároveň pérové sekací zařízení. Karoserie navijáku byla pontonová ze skleného laminátu, vyztuženého profily, kde byla i palivová nádrž o obsahu 48 litrů nafty. Naviják se při pojíždění řídil volantem na levé straně kabiny. Při vlastním navíjení seděl navijákař vpravo a obsluhoval bubny, jejich brzdy a přípusť motoru. Naviják poháněl motor Tatra 108-4 o výkonu 135 k (99 kW) při 2 000 ot/min. Náš exponát byl vyroben v roce 1961 a přidělen do Aeroklubu Zbraslavice pod imatrikulačním číslem 368. Zde spolehlivě sloužil až do roku 2008, kdy byl odprodán do sbírek VHÚ. V budoucnosti bude vystaven v rámci nově tvořené expozice sportovního letectví Leteckého muzea VHÚ.

Hlavní technické údaje

Délka 3,340 m

šířka 1,820 m

výška 1,5 m

prázdná hmotnost 2300 kg

max. pojezdová rychlost 15 km/h