Maďarský samopal 39 M

Konstruktér Pal Dedai Király (1880–1965) navrhl v době svého působení u švýcarské zbrojovky Schweizerische Industrie Gesellschaft (SIG) v Neuhausenu automatickou karabinu s originální konstrukcí závěrového systému, fungujícího na principu zpožděného otevírání závěru s redukovanou hmotou. Švýcarské modely SIG MKMO a MKMS, jejichž konstrukční prvky chránil patent z roku 1937, charakterizovala kromě uvedeného závěrového systému také otočná zásobníková šachta, umožňující sklopení zásobníku pod hlaveň do vybrání v poměrně robustním předpažbí. Maďarský Institut vojenských technologií HTI (Haditechnikai Intézet) porovnával v lednu 1939 Királyho konstrukci s německým samopalem MP 38. Srovnávací zkoušky ukázaly, že zbraň vykazuje vzhledem k délce hlavně lepší přesnost a střela náboje 9 mm Mauser Export má vyšší počáteční rychlost a energii. Nezanedbatelné aspekty představovala také větší kapacita zásobníku, snadnější údržba a větší spolehlivost zbraně při střelbě za ztížených podmínek.

Koncem roku, 8. prosince 1939, zavedl maďarský Honvédség Királyho konstrukci oficiálně do výzbroje pod označením „Danuvia Gépkarabély 39.Minta“ (samopal Danuvia vzor 39), podle továrny Danuvia Rt. v Budapešti a roku zavedení. Policie a četnictvo (Csendõrség) o samopal projevovalo rovněž zájem a v roce 1940 objednalo 1566 kusů, avšak potřeby Honvédségu měly vyšší prioritu, takže celou objednávku převzala armáda. Zbraň díky své provozní spolehlivosti i za nízkých teplot, prověřené během bojů na ruské frontě, získala značné obliby. Vojáci ji označovali jako útočnou pušku (Roham Puska), i když s tímto typem zbraně neměla vzhledem k použitému náboji nic společného.

Samopal 39 M, stejně jako většina zbraní této kategorie, střílel z otevřeného závěru, originální otočný přepínač režimu střelby byl umístěn v zadní části pouzdra závěru. Při natočení páčky k písmenu Z (Zárva - zajištěno) došlo k zablokování záchytu závěru, avšak závěr bylo možné natáhnout. Polohy značené E (Egyenként – jednotlivě) a S (Sorozat – nepřetržitě) vyznačovaly režimy střelby. Schránkový zásobník s kapacitou 40 nábojů a dvouřadovým vyústěním vyráběla firma Danuvia ve dvou provedeních: v přímém a segmentovém, stejně jako v případě později vyráběného typu 43 M. Zásobníky, stejně jako řada dalších dílů včetně závěru, nebyly mezi oběma samopaly zaměnitelné. Kromě konstrukčních charakteristik odlišoval maďarský samopal od jiných typů především použitý náboj 9 mm Mauser Export (9 x 25 mm) se střelou o hmotnosti 8,1 gramů a udávanou počáteční rychlostí 430–460 m.s-1. S výjimkou pokusných německých pistolí Mauser 1906/08, samopalů Steyr-Solothurn S-100 vyráběných na export do jihoamerických států a švýcarských Királyho modelů byl zaveden pouze v maďarské armádě. Výroba samopalů 39 M běžela v budapešťské továrně Danuvia až do roku 1943, avšak celková produkce dosáhla údajně pouze 11 000 kusů, přesnější informace nejsou dosud k dispozici.

Exemplář získalo muzeum v roce 1981 převodem z VÚ 1337 v Babicích u Říčan.

Ráž: 9 mm Mauser Export

Celková délka: 1050 mm

Délka záměrné: 523 mm

Délka hlavně: 500 mm

Kapacita zásobníku: 40 nábojů

Hmotnost zbraně s prázdným zásobníkem: 4320 g

Teoretická kadence:  730–750 ran/min.