Dekorativní, vojensky nefunkční zbroje byly nošeny při různých slavnostech, triumfálních pochodech či pompézních divadelních představeních. Jejich navrhovateli a zhotoviteli nebyli obvykle platnéři či jiní zbrojíři, ale malíři a dekorativní řemeslníci.
Korpus takového štítu býval sestaven z lamel topolového dřeva, kladených ve dvou až čtyřech vrstvách příčně přes sebe v úhlu 90⁰. Topolové lamely se pro svou ohebnost k výrobě vydutých štítů dobře hodily. Dřevěný korpus byl poté pokryt lněnými vlákny a opatřen šepsovým (bílým křídovým) podkladem, jenž se po zaschnutí přebrousil. Na něj byl aplikován podkladový nátěr, na který se v celé ploše po obou stranách naneslo zlacení. Poté byla na štítu provedena malba vaječnou temperou (grisaille). Některé plochy zůstaly zlaté, přičemž detaily v kompozici vznikly vyškrabováním. Na závěr byl štít opatřen lakem.
Dochované malované štíty nesou výzdobu v duchu italské renesance, manýrismu, případně raného baroka. Vedle ornamentálních prvků zaplňují největší plochu vnější i vnitřní strany štítů velkoryse koncipované figurální scény, jejichž témata byla odvozena z římských dějin nebo antické mytologie.
Představovaný štít má na vnější straně vyobrazenu scénu triumfu Publia Cornelia Scipiona Africana (236–183 př. n. l.), jednoho z největších vojevůdců starověku a slavného vítěze nad kartaginským generálem Hannibalem v druhé punské válce. Na vnitřní straně štítu je zobrazen motiv Herkula, zabíjejícího Kentaura Néssa, a únos Déianeiry.