Mapa Charkova a okolí z velitelství československého polního praporu

Barevná vojenská mapa generálního štábu Dělnicko-rolnické Rudé armády v měřítku 1 : 200 000, která byla v roce 1943 využívána ve štábu 1. československého polního praporu. Mapa zachycuje 350 km dlouhý pěší přesun jednotek praporu ze železniční stanice Valujki k obci Sokolovo, kde se prapor poprvé střetl s německou armádou. Následně je zaznamenán ústup od Sokolova a stažení z fronty přes Zacharovku až do obce Veseloje. Dobře je vidět změna pochodové trasy, kdy byl prapor po dosažení Bessanovky v důsledku německé protiofenzivy přesměrován nejprve na Bělgorod, kde 27. 2. 1943 obdržel velitel praporu plk. Ludvík Svoboda osobní rozkaz velitele frontu k usilovnému pochodu na Charkov.

Kromě trasy včetně kilometráže je zakreslen i úsek fronty u Sokolova s vyznačenými úseky sousedních a nepřátelských jednotek. Za pozornost jistě stojí, že navzdory v minulosti kanonizovanému tvrzení o přítomnosti tankového sboru SS v bitvě u Sokolova, které plk. Ludvík Svoboda prvně uvádí už v hlášení o bitvě pro náčelníka čs. vojenské mise v SSSR plk. Heliodora Píku, je na této mapě protivník správně identifikován jako 6. tanková divize Wehrmachtu. Pozorný badatel si jistě všimne i dalších odlišností oproti předloženému hlášení, především v dataci dosažení jednotlivých postupových bodů, které jsou zřejmě způsobeny roztažením pochodového proudu praporu nebo jistým časovým odstupem, s kterým byla mapa aktualizována.

Mapu vypracoval spojovací důstojník československého polního praporu npor. Miroslav Šmoldas (1917–2003). Ten byl v dalších bojích těžce raněn na Dukle a válku zakončil jako podplukovník a náčelník III. oddělení (spojovacího) gen. štábu čs. armády. V 50. letech postupoval ve vojenských hodnostech a v letech 1968–1969 byl generálním inspektorem ČSLA. V době normalizace jeho hvězda pohasla a vojenskou kariéru zakončil v 70. letech jako vedoucí čs. delegace v Dozorčí komisi neutrálních států v Koreji.

Rozměry mapy: 76,5 x 88 cm

Mapa byla do sbírky VHÚ Praha získána darem v roce 1987 v celkově horším stavu, způsobeném častým používáním i příležitostným expozičním využíváním nemuzejními institucemi. Profesionální restaurování a odkyselení bylo provedeno v roce 2020.