MELZI, Ludovico. KriegsRegeln Deß Ritters Ludwig Meltzo

Ludovico Melzi (1567–1617) byl jedním z válečníků a vojenských teoretiků, kteří se prosadili v období tzv. raně novověké reformy ve vojenství. Tento Ital, který se v průběhu svého života vypracoval na generála lehkého jezdectva španělské armády, sepsal dílo o jízdním vojenském umění. V Knihovně VHÚ Praha se nachází tři varianty jeho spisu, a to konkrétně první italské vydání z roku 1611 následované německým a dvojjazyčným německo-francouzským vydáním z roku 1625.

Publikace byla nejprve dedikována rakouskému arcivévodovi Albrechtu VII. Habsburskému (1559–1621), mladšímu bratru císařů Rudolfa II. a Matyáše, v jehož službách Melzi dlouhá léta bojoval. Představované německo-francouzské vydání bylo ovšem věnováno jednomu z potomků kurfiřta Fridricha I. Falckého Johannu Dietrichovi von Löwenstein-Wertheim-Rochefort (1585–1644), který roku 1621 konvertoval ke katolictví. Kniha vycházela z autorových bohatých válečnických zkušeností, které získal především na flanderských bojištích. V mládí se tak dělo pod velením slavného italského vojevůdce a diplomata ve španělských službách Alessandra Farnese, vévody z Parmy (1545–1592). V Albrechtových službách později již velel vlastním kornetám a roku 1605 se stal generálem jezdectva.

Melziho dílo tedy není pouhým teoretickým pojednáním o taktice, ale je doplněné řadou příkladů z autorova života. Je tematicky rozděleno do pěti knih, z nichž každá sestává z několika kapitol. První kniha čtenáře seznamuje s právy a povinnostmi jednotlivých hodností u jezdectva, druhá se zabývá zajištěním jednotek na tažení a ve vojenských táborech, třetí je o zabezpečení vojska v táboře a o hlídkách, čtvrtá o vojenské taktice a pátá se dotýká dalších souvisejících témat, jakými je např. fungování ve vojenské posádce nebo žold.

Publikace je bohatě ilustrovaná. Setkáme se v ní s vyobrazeními příslušníků různých typů dobového jezdectva. Konkrétně se jedná o arkebuzíra, lancíře (těžkooděného jezdce vyzbrojeného dřevcem) a kyrysníka, kteří sedí vyzbrojení a vystrojení na koních. Na dalších mědirytech nalezneme pohledy na vojenské tábory, vojáky na tažení či bitevní výjevy, které jsou detailně popsané v textové části knihy.

Za zmínku stojí též titulní bordura knihy. Ta je silně inspirována původním frontispisem z roku 1611. V její horní části vidíme na koni sedícího lancíře, zatímco ve spodní části proti sobě jedou a střílí arkebuzír a kyrysník. Figurální kompozici doplňují po stranách stojící mytické postavy, které personifikují válečnictví. Vlevo je to bohyně moudrého vedení války Athéna, vpravo bájný hrdina Héraklés. Hlavním rozdílem oproti původnímu frontispisu je přidané pozadí v podobě krajiny s bitvou. Dodejme, že též rytý titulní list německého vydání z roku 1625 obsahuje stejné ikonografické motivy až na obě antické postavy, které byly v jeho případě vynechány.

Vojenská příručka Ludovica Melziho svým čtenářům představuje španělské jezdectvo v polovině osmdesátileté války (1568–1648), a to nejen svým textem, který se dotýká nejrůznějších témat spjatých s dobovým vojenstvím, ale i svými ilustracemi, které jsou hodnotným pramenem pro poznání hmotné kultury i vojenské taktiky dobových jízdních jednotek.

Citace:

MELZI, Ludovico. KriegsRegeln Deß Ritters Ludwig Meltzo. Franckfurt: Peter Mareschal, 1625. [10], 162 s., 16 il.