Memoires concernant Christine reine de suede, pour servir d'eclaircissement a l'histoire de son regne et principalement de sa vie privee

Dne 6. června 1654 abdikovala tehdy sedmadvacetiletá švédská královna Kristýna I., dcera Gustava II. Adolfa. Vlády nad silnou severskou mocností se vzdala ve prospěch svého bratrance Karla X. Gustava. Následně opustila Švédsko, konvertovala na katolickou víru a odešla do Říma.

Kristýna, narozená 18. prosince 1626, byla dcerou „Lva ze severu“, švédského krále Gustava II. Adolfa, který v listopadu 1632 padl v bitvě u Lützenu ve víru třicetileté války. Kristýna zůstala jedinou právoplatnou dědičkou švédského trůnu z rodu Vasovců, a tak byla v šesti letech prohlášena královnou. Švédský sněm – rikdsag – zamítl možnost nástupu pretendenta z polské větve vasovské dynastie s ohledem na jejich katolické vyznání a nepřijal ani variantu zvolení Kristýnina bratrance Karla Gustava.

Po dobu nezletilosti byli Kristýně určeni opatrovníci a vládu za ni vykonávala regentská rada v čele s kancléřem Axelem Oxenstiernou. Její psychicky labilní matka Marie Eleonora Braniborská byla zbavena vlivu na její výchovu a Kristýna od roku 1636 vyrůstala spolu s bratrancem Karlem Gustavem. Na přání Gustava Adolfa byla již odmalička vychovávána jako princ a dostalo se jí vzdělání vyhrazeného obvykle jen mužským potomkům. Učila se jízdě na koni, lovu a šermu, ale také rétorice, cizím jazykům, historii, literatuře a filosofii. Kancléř Oxenstierna ji zasvětil také do praktické politiky a vedení státu.

Kristýna se oficiálně ujala vlády po svých osmnáctinách na sklonku roku 1644 a jejím prvním samostatným politickým činem bylo uzavření mírové smlouvy s Dánskem, jež byla podepsána v následujícím roce. Během mírového kongresu v Münsteru a Osnabrücku švédská vojska stále ještě operovala ve střední Evropě, kde se jim podařilo proniknout hluboko do českých zemí a obsadit levobřežní Prahu. Jedním z úkolů armády bylo na přání Kristýny získání umělecky cenných předmětů z dobytých částí Evropy, zejména z rudolfinských sbírek na Pražském hradě. Švédové stihli cenné předměty i knihy vyrabovat během nedlouhého obsazení města v roce 1648 těsně předtím, než byl podepsán vestfálský mír.

Ačkoliv byla královna Kristýna označována za neobvyklou ženu a výstřední osobu, svou zálibou v lovu, vojenské strategii či sběratelství uměleckých předmětů se příliš nelišila od jiných renesančních a barokních panovníků. Ohromné knižní sbírky, které byly shromážděny během švédského tažení po Evropě, se staly základem pro vybudování stockholmské knihovny (např. světoznámý Codex Gigas je její součástí dodnes a zpět do Česka je jen příležitostně zapůjčován). Kristýniným cílem nebylo jen vybudování soukromé sbírky, ale také všeobecné kulturní povznesení Švédska. Podporovala umění, zejména divadelní a hudební. Korespondovala s řadou vědců a filosofů své doby a zvala do Švédska různé učence, mezi nejznámější patří René Descartes.

Ožehavým tématem se stala otázka královnina sňatku a zajištění dědice. Jako ideální manžel se nabízel Kristýnin bratranec Karel Gustav, s nímž se také oficiálně zasnoubila, ale neměla v úmyslu sňatek s ním, ani s kýmkoliv jiným uskutečnit. Kristýna však Karla Gustava 26. února 1649 oficiálně prohlásila svým dědicem a vyhnula se tak dalšímu nátlaku na realizaci sňatku.

Ke Kristýnině korunovaci švédskou královnou došlo ve Stockholmu teprve 20. října 1650 a již v následujících letech kvůli svým výstřelkům rychle ztrácela na popularitě. Svým dílem přispělo i to, že její politika značně zadlužovala zemi. Kristýnin zájem se stále více soustřeďoval na privátní záležitosti a na počátku roku 1654 oznámila svůj záměr abdikovat.

Abdikační ceremoniál proběhl 6. června 1654 v Uppsale. Kristýna odevzdala korunovační klenoty a spolu s nimi předala vládu ve Švédsku Karlu Gustavovi, jenž byl korunován později téhož dne. Krátce nato Kristýna odjela ze Švédska a nechala odvézt řadu cenných knih a uměleckých děl. Během své cesty v prosinci 1654 v Bruselu tajně konvertovala ke katolicismu a přijala jméno Marie Alexandra. Oficiálně svou konverzi ohlásila v Innsbrucku 3. listopadu 1655. Následně se vydala na cestu do Říma, kde s přestávkami pobývala až do své smrti v roce 1689.

Čtyřsvazkový biografický tisk věnovaný životu Kristýny Švédské a sestavený švédským historikem Johannem Arckenholtzem vyšel v letech 1751–1760 a zahrnuje nejen výklad o jejím politickém i soukromém životě postavený na sebraných spisech věnovaných její osobnosti a původních pramenech, ale také její nevydaná literární díla. V prvním svazku je podrobně popsán průběh Kristýniny vlády včetně její abdikace a odjezdu ze Švédska. Výklad je doplněn ilustracemi, opisy dopisů a dalších písemností, jak je u barokní historiografie obvyklé, ale jeho čtení vyžaduje právě pro dobu svého vzniku dostatečně kritický přístup.

První svazek je k nahlédnutí online zde. Všechny svazky zde.

Citace:

Memoires concernant Christine reine de suede, pour servir d'eclaircissement a l'histoire de son regne et principalement de sa vie privee, et aux evenemens de l'histoire de son tems civile et literaire : suivis de deux ouvrages de cette savante princesse, qui n'ont jamais été imprimés. Tome premier. Amsterdam ; Leipzig : Pierre Mortier, 1751. XXVIII, 560, [2] s.

Kristýna Jakl Ansorgová