Vývoj nového typu proudového stíhacího letounu byl zahájen již v roce 1955. O něco později použili konstruktéři u prototypů Je-4 a Je-5 trojúhelníková křídla, která se později stala charakteristickým znakem „jednadvacítek“. V roce 1958 vzlétl prototyp Je-6 s delta křídlem poháněný motorem Tumanskij R-11 F-300 a nedlouho nato byla spuštěna sériová výroba nejstarší verze MiG-21F/F-13 s pevnou hlavňovou výzbrojí a možností nosit řízené i neřízené raketové střely. V Československu se MiG-21 F-13 vyráběl v licenci v Aero Vodochody hlavně pro čs. letectvo. Jak bylo v SSSR zvykem, byla k MiG-21 F vyvinuta dvoumístná verze pro výcvik, zpočátku označovaná jako Je-6 U. Tento stroj nenesl pevnou hlavňovou výzbroj, ale bylo na něj možno zavěsit jak řízené, tak neřízené střely podobně jako na bojovou verzi. Ani jeho výkony se příliš nelišily. Pro naše letectvo byly MiG-21 U dodávány přímo z moskevského výrobního závodu a mezi lety 1965 až 1967 bylo dovezeno jedenáct kusů. Stroj výrobního a trupového čísla 4916 byl zalétán v květnu 1967 a již v červenci téhož roku přidělen VÚ 8514 České Budějovice. Postupně na něm byla vycvičena celá řada našich stíhacích pilotů. Svoji službu ukončil u 1. leteckého školního pluku v Přerově v roce 1991. Poté byl přelétnut na shromažďovací místo vyřazované letecké techniky v Aeru Vodochody. To měl nalétáno 2 126 hodin při 4 176 startech. Poté byl letoun demilitarizován podle Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě a v listopadu 1994 převeden do sbírky VHÚ, aby dokladoval způsob předepsaných úprav, které ze smlouvy vyplývaly.
Motor Tumanskij R-11 F-300 o maximálním tahu 56,3 kN
rozpětí 7,15 m
délka 13,46 m
výška 4,1 m
prázdná hmotnost 5 100 kg
vzletová hmotnost 7 370 kg
max. rychlost 2 000 km/h
dostup 19 000 m
dolet 1 600 km