MITCHELL, Francis. Tank warfare: the story of the tanks in the Great War.

Je notoricky známým faktem, že první světová válka byla obdobím premiéry řady nových zbraní. Tuto skutečnost bychom mohli formulovat poněkud přesněji jako masové užití a dalekosáhlé zdokonalení již známých, nebo analogických principů, nicméně adaptovaných na podmínky tehdejšího bojiště v kontextu plného zapojení vědeckého a průmyslového aparátu jednotlivých válčících států. Vedle chemické války a vzniku bojového letectva se to týká i zbraně, která do značné míry utvářela podobu následujících konfliktů, a to tanku.

Stejně jako v ostatních případech i zde byla výsledná podoba prvních tanků dána kombinací řady již existujících teorií a dostupných technologií. Obrněná vozidla jako taková zdaleka nebyla novinkou, koncept samotný byl ve své prapůvodní podobě navržen např. Leonardem da Vinci; z modernější doby jej ve své povídce The land ironclads představil i klasik žánru vědeckofantastické literatury H. G. Wells. V jeho vizi vystupovala vozidla, nejlépe popsatelná jako pozemní bitevní lodě, což je termín, který lze volně aplikovat i na podobu prvních tanků z daného období. Idea pozemní bitevní lodi přežila až do konce druhé světové války, například v megalomansky naddimenzovaných projektech v různých stádiích vývoje na straně Německa.

Základními požadavky na první tanky byla prostupnost terénem, schopnosti překonat území pod především kulometnou palbou, podporovat útočící pěchotu a ničit opěrné body nepřítele. V důsledku prvního požadavku byl po dlouhých experimentech zdokonalen již známý princip housenkových pásů, relativně běžně používaný u zemědělské techniky, či v případě vojska využité u dělostřeleckých tahačů. Tyto vývojové tendence byly typické spíše pro dohodové státy, zejména Velkou Británii, kde vývoj pásového obrněného vozidla probíhal již od roku 1914, zpočátku však se značnými překážkami v podobě skepse vůči novému druhu zbraně. Pozoruhodnou skutečností je, že vývoj nakonec začal pod křídly Královského námořnictva, neboť špičky pozemního vojska se k projektu postavily odmítavě. První prototypy prošly zkouškami koncem roku 1915 a z řady zkoušek a konstrukčních změn vzešlo vozidlo, které zažilo první bojové nasazení v září 1916 během bitvy u Flers–Courcelette v rámci operací na řece Sommě. Zde slavil tank značný úspěch, zčásti kvůli převaze, dané novým typem zbraně, zčásti kvůli nezanedbatelnému dopadu na morálku nepřítele. Tento šok byl také impulsem pro počátek vývoje vlastních obrněných vozidel na straně Německa.

Podmínky služby u nové zbraně odpovídaly průkopnickému období. Stísněné, až klaustrofobické prostředí, hluk komplikující komunikaci mezi jednotlivými členy posádky a v důsledku nedostatečné ventilace i úmorné horko jsou typika, na něž ve svých pamětech vzpomíná Francis Mitchell ve dnes prezentované knize. Nejedná se čistě o memoáry, ale o důkladnou rekapitulaci vývoje tanku v Británii od vypuknutí války, přes jeho použití, kde hojně vychází z vlastní zkušenosti, až po vzpomínky jeho kolegů. Neopomíná však ani období, kdy sloužil jako pěšák, narukovavší na podzim roku 1914, než byl přeřazen k tankovému sboru. Kombinace poutavě psaných memoárů s přehledným a dobře podloženým shrnutím vývoje průlomové zbraně je však zajímavá bezprostředností zážitku, což z Mitchellovy knihy činí takřka unikátní publikaci o historii tankové zbraně. Pozoruhodný je také perokresebný ilustrační aparát.

Citace:

MITCHELL, Francis. Tank warfare : the story of the tanks in the Great War. London: Thomas Nelson & sons. 312 s.