MUNDT, Albert, Die Freiheitskriege in Bildern

MUNDT, Albert, Die Freiheitskriege in Bildern

Dne 16. října 1813 začala bitva, jakou dosud Evropa nezažila. U saského Lipska proti sobě stanula vojska Napoleonovy Velké armády a jeho spojenců (saské armády, armády Varšavského velkovévodství, Italského království, Neapolského království, kontingenty sil Rýnského spolku) a vojska protinapoleonské koalice (Rakouského císařství, ruského impéria, Pruského a Švédského království atd.). Bitva trvala 4 dny, na rozlehlé bojiště kolem města Lipska přivedla přes půl milionu vojáků, z nichž 120 000 až 150 000 bylo započítáno mezi ztráty (padlí, ranění, zajatí a nezvěstní). Střet tohoto rozměru byl dosud nepředstavitelný, a co do velikosti zůstal až do konce 19. století nepřekonán. Vešel ve známost jako bitva národů u Lipska a stal se největší a nejdůležitější porážkou císaře Francouzů Napoleona I. Bonaparta. S ohledem na postavení důstojníků a vojáků z českých zemí v rakouské armádě také tuto bitvu můžeme počítat mezi nejdůležitější a největší vítězství našich vojenských dějin.

O bitvě národů u Lipska i o předchozím tažení roku 1813 v českých zemích a následném tažení z kraje roku 1814 na Paříž jsme již psali před 10 lety při 200. výročí těchto událostí. Připomeňme proto jen to, že vrchním velitelem všech koaličních armád byl v této bitvě rakouský polní maršál Karel Filip kníže Schwarzenberg a náčelníkem generálního štábu polní podmaršál Josef Václav Radecký z Radče. Největší spojeneckou armádou byla takzvaná Česká armáda (zformovaná z rakouských a ruských jednotek a pojmenovaná podle jejího nástupního prostoru) a v čele jejích největších celků stálo 7 českých a moravských šlechticů v generálských hodnostech – předvoji dvou lehkých divizí veleli Mořic kníže Liechtenstein a Ferdinand hrabě Bubna z Litic, I. sbor vedl Jeroným hrabě Colloredo-Mansfeld, II. sbor převzal v druhém dni bitvy po raněném Merveltovi Alois kníže Liechtenstein, IV. sboru velel Jan hrabě z Klenového a Janovic a se záložním kyrysnickým sborem již v prvním dni bitvy odrazil nebezpečný protiútok francouzského jezdectva Jan Nepomuk hrabě Nostic-Rieneck. Jen III. sbor měl ve velení uherského magnáta a chorvatského bána Ignáce Gyulaye. Bitvy a tažení se také zúčastnila většina českých a moravských pluků, tedy jednotek odváděných v našich zemích. Za zmínku stojí i skutečnost, že vojevůdce částečně českého původu bychom nalezli i na druhé straně, neboť matka polského generála a francouzského maršála Jósefa knížete Poniatowského byla Tereza rozená hraběnka Kinská a on sám vyrůstal ve Vídni a v Praze. „Česká“ stopa je tedy v této dějinotvorné události velmi výrazná.

Prezentovaná kniha vyšla u příležitosti 100. výročí bitvy v roce 1913 a lze ji označit za reprezentativní publikaci. Jde o tisk formátu A4 s řadou ilustrací (jak název napovídá), které tvoří téměř polovinu celého svazku. Stoleté jubileum takzvaných osvobozeneckých válek (Freiheitskriege), jak byly v Německu války 6. a 7. koalice (1813‒1814) nazývány, se slavilo nejvíce právě v Německém císařství, neboť v Rakousko-Uhersku se za oněch sto let prohloubily národnostní rozpory do té míry, že připomínky dřívějšího celorakouského vlastenectví již nebyly chápány příliš pozitivně. To se odrazilo i v knižní produkci. Představovaná kniha je tedy typickou ukázkou německého náhledu na poslední koaliční války a je v ní akcentována role primárně pruských sil generála, později maršála Blüchera a nese se v pangermánském duchu. Příliš proto nepřekvapí, že na titulním listu se nachází vlepený papírek s razítkem jejího dřívějšího majitele: Carla-Heinze Schönherra, Reichenberg (Sudg.).

Publikace tak i po dalším více než století nejen připomíná bitvu u Lipska a 6. koaliční válku, ale také je dokumentem doby svého vzniku. Nejenže prezentuje secesní vkus a kulturu, ale také připomíná, jakých proměn může v běhu času nabýt interpretace historických událostí a jak je lze využít k cílené propagandě, což je vskutku nadčasová záležitost.

Citace:

Albert MUNDT, Die Freiheitskriege in Bildern. Eine zeitgenössische Bilderschau der Kriegsjahre 1806 bis 1815. Einhorn, München – Leipzig 1913. 121 s.

Aktuálně



Česká republika si připomíná 80 let od konce války: Respekt a úctu si zaslouží všichni padlí, řekl prezident

Česká republika si připomíná 80 let od konce války: Respekt a úctu si zaslouží všichni padlí, řekl prezident

08. 05. 2025
Nejvyšší představitelé státu v čele s prezidentem republiky Petrem Pavlem dnes u…
Zákresy míst zásahů obětí Pražského povstání

Zákresy míst zásahů obětí Pražského povstání

08. 05. 2025
Vojenský historický ústav zveřejnil další digitální edici historického pramene s informacemi o…
Technika ze sbírek VHÚ je k vidění i na Vítězném náměstí

Technika ze sbírek VHÚ je k vidění i na Vítězném náměstí

06. 05. 2025
V úterý 6. května odpoledne byla oficiálně zahájena výstava Nezapomeňme 80 na…
Do pražských ulic vyjela speciální tramvaj odkazující na výročí 80 let od Pražského povstání

Do pražských ulic vyjela speciální tramvaj odkazující na výročí 80 let od Pražského povstání

06. 05. 2025
Při příležitosti 80. výročí Pražského povstání a blížícího se výročí konce druhé…
Výstava „Květnové vítězství – československá armáda v roce 1945“ připomíná závěr druhé světové války a české hrdinství

Výstava „Květnové vítězství – československá armáda v roce 1945“ připomíná závěr druhé světové války a české hrdinství

06. 05. 2025
U příležitosti 80. výročí konce druhé světové války vznikla výstava Květnové vítězství…