Je známo, že většina leteckých spalovacích motorů musela být v chladném počasí před spuštěním předehřáta na minimální spouštěcí teplotu, aby došlo k nutnému prohřátí mazacího oleje a tělesa pohonné jednotky. K tomuto účelu bývaly sestrojovány nejrůznější ohřívače, většinou na bázi spalování lihu, nebo ropných produktů.
Státní letecký podnik Slov-Air nechal pro ohřívání leteckých motorů Avia M-462 RF, montovaných do zemědělských letounů Let Z-37 Čmelák upravit naftové topení 15 AON 7, používané především v autobusech Karosa ŠM 11. Ve velkém ho vyráběl národní podnik Autobrzdy Jablonec pod obchodní značkou PAL Autobrzdy.
Šlo o zařízení, v němž se spalovala běžná nafta. Přes výměník ohřívalo elektrickým ventilátorem proudící vzduch a ten byl pak pomocí potrubí přiváděn přímo k leteckému motoru, opatřenému ochranným plachtovým krytem. Původní provozní napětí topení bylo 24 V a jeho výkon byl udáván hodnotou 17,4 kW.
Pro potřeby Slov-Airu bylo topení umístěno na speciálním dvoukolém vozíku, umožňujícím snadnou manipulaci s celým agregátem a vyhřívání letadla na ploše letiště, nebo v hangáru. Pomocí přidané řídící skříňky, situované vedle vlastního topení, bylo možné volit různé režimy jeho chodu. Také v ní byl umístěn transformátor 220/24 V, který zajišťoval přes klasickou elektrickou šňůru připojení na běžnou elektrickou rozvodnou síť. Rozměry zařízení činily 1 660 × 830 × 750 mm a hmotnost asi 45 kg.
Představovaný exponát s výrobním číslem 1 211 byl původně používán Stanicí letecké chemické činnosti ve Zbraslavicích, kde sloužil k prohřívání letounů Z-37 A Čmelák. Po likvidaci podniku Slov-Air se dostal do soukromých rukou a v roce 2025 byl nabídnut do sbírky Vojenského historického ústavu Praha jako doklad dobového využití speciálních zařízení.