Snímek ze třicátých let zachycuje jednotku Národní gardy, jak na Zbraslavi vzdává čest při hraní státní hymny.
Obyvatelstvo odedávna v případě potřeby bránilo své domovy. Na odkaz středověkých domobran navazovaly ostrostřelecké spolky zřizované za Rakouska, ale svým způsobem i měšťanské gardy, Národní gardy nebo Akademická legie z roku 1848. Odkaz ostrostřeleckých spolků z rakousko-uherských dob přežíval i v meziválečné ČSR. Na popud Hlavního štábu čs. branné moci byla roku 1926 založena zastřešující organizace – Svaz ozbrojených jednot RČS, přejmenovaný roku 1930 na Svaz národních gard RČS. Jednalo se o apolitickou polovojenskou organizaci, jež i v době míru spolupracovala s vojenskými instruktory – připravovala svoje členy ke spolupráci s armádou v případě ohrožení státu. Vedle toho za první republiky fungovaly i další podobné organizace.
V srpnu 1938 byl SNG RČS společně s Československou obcí střeleckou, Československým národním svazem střeleckým a Akademickou legií sloučen ve Svaz národních střeleckých gard, do jehož čela byl postaven arm. gen. v. v. Josef Šnejdárek. Za mnichovské krize svaz vyzval jak muže, na něž se nevztahovala branná povinnost, tak ženy, aby jeho prostřednictvím pomáhali při obraně státu. Po zřízení Protektorátu Čechy a Morava byla koncem března 1939 činnost národních gard i dalších polovojenských organizací ukončena; mnozí jejich příslušníci se zapojili do odboje.