Návrat polního maršála Bernarda Montgomeryho do Londýna

Bernard Law Montgomery se narodil 17. listopadu 1887 v Londýně. Jeho ridina pocházela z Irska, Montgomeryho otec byl knězem irské odnože anglikánské církve a později se stal tasmánským biskupem. Mladý Bernard Montgomery krátce studoval na vojenské akademii v Sandhurstu, ze které byl málem vyloučen pro disciplinární prohřešky. Roku 1908 dostudoval a byl přiřazen k pěšímu pluku, se kterým odplul do Indie. V říjnu 1914 byl těžce raněn ve Flandrech. Na bojiště se vrátil počátkem roku 1916.

Koncem války již zastával funkci náčelníka 47. divize, po válce byl převelen do Irska, jež bojovalo za nezávislost na britské koruně. Později se podílel na zlepšování výcviku pěchoty, ve třicátých letech působil v Palestině a v Indii. Na počátku druhé světové války velel britské 3. divizi, s níž prodělal evakuaci z Dunkirku. Od prosince 1941 zodpovídal za obranu hrabství Kent, Sussex a Surrey v jihovýchodní Anglii.

13. srpna 1942 Montgomery vystřídal generála Auchinlecka ve velení britské Osmé armády, bojující proti Rommelovi v egyptské Západní poušti. Rozhodné britské vítězství u El Alameinu představovalo obrat ve Středomoří. Nezadržitelný postup spojeneckých vojsk z Egypta na západ, doplněný spojeneckým vyloděním v Maroku a Alžírsku v listopadu 1942, skončil dobytím Tunisu v květnu 1943. Montgomery poté velel Osmé armádě při vylodění na Sicílii v červenci 1943 (operace Husky). Legendárním se stal jeho závod s generálem Pattonem o to, zda k Messinaké úžině dorazí dříve Britové nebo Američané – Pattonovy síly těsně vyhrály. Roku 1944 byl Montgomery povýšen na polního maršála.

Během vylodění v Normandii velel 21. skupině armád, zpočátku pod jeho velení spadaly i americké jednotky. Poté Montgomeryho síly postupovaly na levém křídle spojeneckých armád do zemí Beneluxu. V září 1944 zažil Montgomery neúspěch, když jeho výsadkové a tankové síly během operace Market Garden nedokázaly obsadit mosty přes Rýn. Za německé ofenzivy v Ardenách v prosinci 1944 se Montgomery dočasně ujal velení severní části amerických sil, rozdělených německým postupem. Konec války zastihl maršála Montgomeryho a jeho síly v severozápadním Německu. 4. května 1945 Montgomery přijal kapitulaci německých sil v prostoru Nizozemska, severozápadního Německa a Dánska.

Montgomerymu byl vytýkán nedostatek taktu při jednání s jeho kolegy, jeho popularita mezi veřejností však byla obrovská. Maršál Montgomery se dočkal bezpočtu poct. Roku 1946 se stal rytířem Podvazkového řádu a získal titul vikomta z El Alameinu. V letech 1946–48 se stal náčelníkem britského Imperiálního generálního štábu, v letech 1951–58 byl zástupcem velitele sil NATO v Evropě. Zemřel 24. března 1976.