Německá magnetická kumulativní nálož
V boji proti tankům měl vynález kumulativních střel velice významný dopad. Kumulativní střely neprobíjely pancíř vlivem kinetické energie, ale propalovaly pancíře proudem roztaveného kovu a plynů o obrovské teplotě a rychlosti (6000 m/s a více). Účinnost byla určována pouze trhavinou uvnitř granátu nebo nálože.
Německá armáda přichází s prvními kumulativními náložemi na začátku války a úspěšně je používá např. při dobývání belgických pevností v roce 1940. Kumulativní munice vnesla do oblasti pěchotních protitankových zbraní doslova revoluci. Pro pěchotu se začaly vyrábět lehké a při tom dostatečně účinné zbraně v podobě pancéřovek. Stejně tak se tento vynález promítnul i do ženijního materiálu.
Německá magnetická kumulativní nálož Haft-Hohlladung (HHL 3) byla vyvinuta pro pěchotu, jako obranný prostředek proti nepřátelským tankům. Do výzbroje německé armády byla zavedena v roce 1942. Na spodní části nálože se nacházejí tři podkovovité magnety, které drží nálož na pancíři. Voják přiložil nálož na pancíř a vytržením pojistky ze zapalovače inicioval rozněcovač, který po 4,5 resp. 7 sekundách odpálil kumulativní nálož. Ta byla schopna prorazit pancíř tanku o tloušťce 110 mm.
Mina vážící 3 kg je kuželovitého tvaru. Ve spodní části je k náloži přišroubována pomocí šesti šroubů deska se třemi magnety, které jsou dostatečně silné na to, aby nálož udržely na svislé ploše.
Ve sbírkách VHÚ Praha se nachází školní kumulativní magnetická mina, která sloužila pro výcvik pěchoty. Tento exponát byl získán v roce 1948 z VÚ 8933 Olomouc.