Německá pistole Sauer & Sohn 1913

Nejstarší německá puškařská firma J. P. Sauer & Sohn v Suhlu, založená v roce 1751, se výrobou samonabíjecích pistolí začala zabývat od roku 1903, kdy zakoupila od rakouské firmy Georg Roth ve Vídni patentová práva na výrobu kapesní pistole, známé pod označením Roth-Sauer a zařízené na dnes již málo známý náboj 7,65 mm Roth-Sauer (7,8 x 12,8 Roth-Sauer). V roce 1913 uvedla továrna na trh pistoli vlastní konstrukce, jejímž tvůrcem byl hlavní konstruktér firmy Sauer Fritz Zehner (1866–1946). Pistole Sauer & Sohn model 1913 se stala základem vývojové řady, zakončené modely 1930 a Behördenmodell (úřednický model). Kromě základní linie pistolí v obvyklé ráži 7,65 mm Browning vyráběla firma Sauer také kapesní pistole zařízené na tehdy velmi rozšířený náboj 6,35 mm Browning.

Model 1913 představoval originální konstrukci s neobvyklým řešením závěru, sestávajícího z pouzdra a vlastního závorníku, zajištěného v pouzdře pomocí matice s vroubeným obvodem a hmatníkovými drážkami na bocích. Matici aretovala pružná západka, na jejímž zadním konci se nacházelo pevné hledí. Matice exemplářů nejstaršího provedení, pocházející z výroby přibližně do výrobního čísla okolo 5000, nezajišťovala pružná západka s hledím, nýbrž odpružený kolík, uložený v těle závorníku.

Pouzdro závěru nebylo na těle pistole vedeno v obvyklých drážkách, nýbrž jej vedl vnější průměr základny s pevně našroubovanou hlavní a vnitřní radiální plochy těla pistole. Vedení pouzdra rovněž zajišťovaly lišty nosníku spoušťové páky. Přímoběžný úderník se záchytným ozubem byl suvně uložen v závorníku, na jehož pravé straně se nacházel pružinový vytahovač nábojnic.

K zachycení závěru v zadní poloze nezbytné pro rozložení zbraně sloužil záchyt, uložený v horní části lučíku. K uvolnění záchytu držícího závěr v zadní poloze stačilo stlačení jazýčku spouště, čímž došlo k uvolnění závěru vrženého vpřed tlakem vratné pružiny navlečené na hlavni.

Poměrně jednoduchý spoušťový mechanismus, sestávající ze spouště a spoušťové páky, měl přerušení vzájemné vazby vyřešeno přesmykem předního konce páky přes záchytnou hranu na spoušti. Na jednu stranu spolehlivé řešení přinášelo poměrně větší odpor spouště, jehož snížení úpravou konstrukce funkčních ploch nebylo možné.

V průběhu výroby pistolí model 1913 došlo k dílčím změnám, zejména v konstrukci manuální pojistky, umístěné na levé straně těla za spouští. První provedení, vyráběné přibližně do výrobního čísla 5000, disponovalo zásobníkovou pojistkou, jež se aktivovala vytažením zásobníku, avšak jeho opětovné zasunutí nevedlo k odjištění zbraně. Aby střelec pistoli odjistil, musel stlačit tlačítko zásobníkové pojistky, jež se nacházelo pod manuální pojistkou. Následující dvě varianty již zásobníkovou pojistku neměly, pouze se vzájemně lišily konstrukcí manuální pojistky. Provedení s jednoduchou pojistkou, označované sběrateli jako druhá varianta, bylo vyráběno přibližně v rozmezí výrobních čísel 5000–134 000, s třetí variantou, jež měla tzv. dodatečnou pojistku, tvořenou pružnou západkou, blokující pohyb spoušťové páky, avšak ovládanou ramenem manuální pojistky, se lze setkat v rozsahu výrobních čísel 90 000–160 900. Jak patrno, bloky výrobních čísel obě varianty od sebe striktně neoddělují, naopak, vzájemně se překrývají.

Na vývojovou řadu pistolí Sauer & Sohn 1913 navazovaly modely 1926, 1929 a 1930 a ukončoval ji úřednický model (Behördenmodell), jenž představoval technicky nejvyspělejší provedení vzniklé z původní konstrukce modelu 1913. Modelovou řadu firma vyráběla v průběhu let 1913–1926, přičemž lze pochybovat, že jejich výroba běžela během válečných let 1914–1918.

Technické údaje:

• Ráž: 7,65 mm Browning
• Celková délka: 144 mm
• Výška: 101 mm
• Šířka: 27,2 mm
• Délka záměrné: 109 mm
• Délka hlavně: 78 mm
• Kapacita zásobníku: 7 nábojů
• Hmotnost: 418 g

Exemplář druhého provedení s výrobním číslem 111 855 získalo muzeum v roce 1959 převodem z Krajské správy MV Praha.