Snímek pořízený v zimě 1940–1941 zachycuje německé civilistky, které byly usvědčeny z intimních kontaktů se zajatými nepřátelskými (francouzskými?) vojáky. Jsou ostříhány dohola a potupně vezeny na oslech; kolem krku mají cedule s nápisem „My svině jsme se spustily s válečnými zajatci“.
Styky mezi Němkami a válečnými zajatci byly zakázány od počátku války, ale v postihování provinilců existoval chaos: záleželo na národnosti, na osobních charakteristikách cizince i provinilé Němky i na dalších okolnostech. Německé ženy riskovaly uvěznění na různě dlouhou dobu – přístup úřadů se lišil v závislosti na místě i čase.
V prvních válečných letech docházelo k veřejnému ponižování žen, ale jeho účinek byl pochybný – u mnoha lidí vzbuzovalo soucit. Z cizinců například Poláci riskovali popravu nebo pobyt v koncentračním táboře, za jistých okolností i sňatek spojený s poněmčením. Západoevropanům-zajatcům hrozilo, že je německý vojenský soud pošle do vězení, uvěznění hrozilo i jejich partnerce, ale pokud se jednalo o zahraničního dělníka, mohl být páru místo toho povolen sňatek.
Němečtí vojáci se v principu nesměli stýkat s obyvatelkami okupovaných území, přesto tak často činili. Jindy udržovaly ženy styky s okupanty dobrovolně. V takovém případě následovala po osvobození odplata – živelné potupení, stříhání dohola, ale i trestní stíhání. Perzekuovány mohly být i děti německých vojáků a jejich zahraničních partnerek.