Kolona německých tanků Panzer IV projíždí přes ruskou vesnici. Východní fronta v úseku mezi městy Orel a Bělgorod, prostor právě skončené bitvy u Kurska. Foceno 26. července 1943.
V bitvě u Kurska, zahájené 5. července 1943, se nacistické Německo naposledy pokusilo uchopit strategickou iniciativu na východní frontě (operace Citadela). Rudá armáda se však v bitvě těšila všestranné početní převaze a těžila z dobře připravených obranných postavení. Také operační schopnosti sovětských sil se výrazně zlepšily, takže nacistický útok skončil nezdarem.
Sovětské ztráty byly větší než německé, avšak průmysl SSSR na rozdíl od německého dokázal ztráty zacelit, kromě toho se 10. července 1943 britsko-americké síly vylodily na Sicílii, což nutilo německé vrchní velení přesunout posily do Středomoří. Situace byla příznivá pro zahájení sovětských útočných operací.
Již 12. července 1943 síly Západního, Brjanského a Středního frontu zahájily protiútok v severní části kurského oblouku. Orelská operace, označovaná též jako operace Kutuzov, narazila na silná německá obranná postavení, avšak dosáhla úspěchu. Dne 5. srpna byl osvobozen Orel, 18. srpna Brjansk. V jižní části kurského oblouku nebylo postavení německých sil pod Mansteinovým velením během nezdařeného útoku tolik oslabeno jako na severu. 3. srpna 1943 však síly Voroněžského a Stepního frontu zahájily Bělgorodsko-charkovskou operaci neboli operaci Vojevůdce Rumjancev (nazvána podle ruského vojevůdce z 18. století). Již 5. srpna byl osvobozen Bělgorod, 23. srpna Sověti podruhé v témže roce osvobodili Charkov. Sovětský svaz definitivně získal strategickou iniciativu.