Německý vojenský dýchací přístroj Heeres-Atmer
V dřevěné přepravní bedně je dýchací přístroj v kovové schránce, se dvěma koženými řemeny k nošení na zádech a jedním řemenem kolem pasu. Na schránce je z vnější strany vyražena výrobní značka ebu a název HEERES-ATMER. V kovové schránce je kyslíková láhev, kožený dýchací vak a pohlcovač CO2. Ze schránky ústí hadice s manometrem. Ve víku přepravní bedny jsou dvě dýchací (výdechová a vdechová) hadice spojené ústím do masky a tři klíče. Maska není součástí soupravy. Přístroj byl vyroben v roce 1944 ve firmě Eckhardt & Co., Fabrikerzeugung von Auto-gen und Atemgeräte v Chotěboři.
Přístroj Heeres-Atmer byl vyvinut jako izolační kyslíkový ochranný přístroj používaný všude tam, kde nestačil k očištění dýchaného vzduchu od otravných látek filtr ochranné masky (velmi vysoké koncentrace otravných látek nebo otravné látky filtrem nezachytitelné) a v prostorách s nízkou koncentrací kyslíku. Přístroj pracoval jako plicně automatický, tedy přítok kyslíku byl regulován pomocí zařízení, které bylo uváděno do činnosti prací plic, respektive vzduchem z plic. Tedy větší spotřeba kyslíku zvyšovala jeho přítok. Ve výjimečných případech mohl uživatel sám ovlivňovat přísun kyslíku ručně pomocí knoflíku, který byl vyvedený ven z kovové schránky. Vydechovaný vzduch byl v pohlcovači zbavován kysličníku uhličitého a pokračoval do dýchacího vaku. Ten sloužil jako zásobárna vzduchu a zároveň uváděl v činnost plicní automatiku a přetlakový ventil. Měl objem pět litrů a byl tvořen oboustranně pogumovanou látkou. Vzduch odcházející z dýchacího vaku byl míchán s kyslíkem z kyslíkové nádoby a odcházel jako vdechovaný vzduch k masce. Součástí přístroje byl i klakson, který vydával varovný signál, pakliže uživatel zapomněl otevřít ventil kyslíkové nádoby. Tlak kyslíku z otevřené nádoby pak signál vypnul. K přístroji se užívaly běžné vojenské ochranné masky (GM 30, GM 38). Musely ale být upraveny, aby dýchaný vzduch pocházel jen z přístroje a nepřekážely mu ventily. Uživatel mohl s tímto přístrojem pracovat jednu hodinu.
Předmět byl do sbírek VHÚ Praha zaevidován nálezem v roce 2010.