Nizozemský kříž „Hou en Trou“ (Za přízeň a věrnost), neboli „Mussertův kříž“

Nizozemský kříž „Hou en Trou“ (Za přízeň a věrnost), neboli „Mussertův kříž“

Během druhé světové války se několik fašistických vlád v okupovaných zemích západní a střední Evropy (často dosazovaných samotnými nacisty) snažilo napodobit svůj německý vzor v produkci a udělování různých vyznamenání. Němci však k podobným snahám obvykle nedávali svolení. Počítali s tím, že budou v celé Evropě dostačující jejich vlastní německé dekorace. Projekty lokálních režimních medailí měly proto obvykle velmi krátkou životnost.

To byl případ i tzv. Mussertova kříže, který nesl jméno svého zakladatele, nizozemského politika a kolaboranta Antona Adriaana Musserta. Ten vyznamenání založil roku 1941 s úmyslem zdobit jím nizozemské dobrovolníky bojující v řadách SS. Na přímé Hitlerovy námitky bylo však od tohoto záměru upuštěno.

Podobný osud měla i norská obdoba tohoto vyznamenání, kříž „Tapper og Tro“ (Za statečnost a věrnost), který byl načrtnut předním norským kolaborantským politikem Vidkunem Quislingem. Jeho udílení zastavil hned na počátku říšský komisař pro Norsko, místodržitel Josef Terboven. Svůj postup odůvodnil tím, že norské jednotky bojující po boku Němců budou dostávat výhradně německá vyznamenání.

Popis:

Dekorace sestává z kříže maltézského typu o šířce 38 mm, který nese černý email po svém obvodu a červený ve své ploše. Mezi ramena kříže jsou položeny zkřížené pozlacené meče. V bíle emailovaném středovém medailonu o průměru 20 mm se na averzu nachází hákový kříž podložený dubovými listy, přes který je ve svislé ose runové písmeno (v dané době využívané u nizozemské dobrovolnické divize SS). Na reverzu je v medailonu téhož tvaru i barvy nápis MUSSERT 1941 a opis v mezikruží HOU EN TROU (Za přízeň a věrnost), doplněný dalšími dubovými listy.

35 mm široká stuha modro-bílo-oranžové barvy kopíruje barvy starší nizozemské vlajky, tzv. „Princovy vlajky“ z období odporu proti španělské nadvládě v 16. století.

Kříž byl do sbírky VHÚ získán v roce 1976 spolu s dalšími 19 dekoracemi z celé Evropy na základě výměny se soukromým sběratelem z Brna.

Aktuálně



Děkujeme za podporu pro válečné veterány. Sbírka DiGiMÁK vynesla 450 tisíc korun

Děkujeme za podporu pro válečné veterány. Sbírka DiGiMÁK vynesla 450 tisíc korun

11. 12. 2025
Vojenský historický ústav Praha ve spolupráci s Vojenským fondem solidarity spustil 29.…
Tak trochu zamrzlé spojení

Tak trochu zamrzlé spojení

08. 12. 2025
V prosinci 1944 přijala československá Vojenská radiová ústředna (VRÚ) v anglickém Hocklife u Bedfordu…
Válečný veterán Petr Matouš pokřtil v Armádním muzeu Žižkov svou knihu. Patronkou je i ministryně obrany Jana Černochová

Válečný veterán Petr Matouš pokřtil v Armádním muzeu Žižkov svou knihu. Patronkou je i ministryně obrany Jana Černochová

05. 12. 2025
Ve čtvrtek 4. prosince se v atriu Armádního muzea Žižkov konal křest rozšířeného…
Call for Papers: Tváře brannosti – branná výchova, branné spolky a civilní obrana v dějinách

Call for Papers: Tváře brannosti – branná výchova, branné spolky a civilní obrana v dějinách

04. 12. 2025
Brannost – slovo, které provázelo celé generace. Znamenalo odvahu a odpovědnost, někdy…
Richard Tesařík / 3. 12. 1915 - 27. 3. 1967

Richard Tesařík / 3. 12. 1915 - 27. 3. 1967

03. 12. 2025
Dnes si připomínáme 110 let od narození Richarda Tesaříka. Aktivní účastník československého…