Československá vojenská ochranná maska M-10
Vývoj ochranné masky M-10 začal v roce 1959 a probíhal devět let. Cílem bylo vyvinout masku, která by nahradila stávající ochrannou masku československé armády BSS-Mo-4, jejíž životnost končila v roce 1970, přičemž by měla parametry lépe vyhovující potřebám armády. Oproti masce BSS-Mo-4 měl nový typ větší zorné pole díky panoramatickým zorníkům (70% oproti 39% u starší masky), umožňoval slovní dorozumívání mezi jednotlivci, dále používání dioptrických skel, vytvářel menší odpor při dýchání (menší námaha při dýchání) a byl lehčí. Povolení k použití této ochranné masky u vojska vydal ministr národní obrany v prosinci 1969.
Maska se skládá z obličejové lícnice (výlisek z gumy) s vnitřní polomaskou a šestibodovou páskovou upínací soustavou. Zorníky jsou panoramatické a v soupravě k ochranné masce byly přídavné zorníky pro nízké teploty (proti opocování a zamrzání). Nadechovací ventily jsou dva plátkové. Vydechovací ventil je zdvojený plátkový se stopkou. Ve ventilové komoře je průzvučnice. Filtrační vložky jsou nově (stejně jako např. u americké masky M17) vloženy přímo do lícnice. Součástí soupravy M-10 je i brašna šitá z impregnované tkaniny.
Ochranná maska M-10 byla do sbírek VHÚ Praha získána v roce 1979 převodem z Výrobního a opravárenského závodu 071 Olomouc.