V polovině třicátých let minulého století zavedla německá Luftwaffe pro základní výcvik pilotů mimořádně zdařilý dvouplošník Bü 131 Jungmann, navržený a vyráběný berlínskou firmou Bücker Flugzeugbau GmbH. Ten se posléze stal velmi populárním nejen v Německu, ale prakticky po celém světě. Firma Bücker poskytla práva na jeho licenční výrobu řadě zemí, mimo jiné i tehdejšímu Československu. U nás se tento stroj stavěl jak v průběhu druhé světové války, tak i po jejím skončení, a to ve velkých sériích. Letci jej používali k základnímu výcviku i k nácviku akrobacie a kondičnímu létání.
V podstatě šlo o velice promyšlenou, ale relativně jednoduchou konstrukci. Základ trupu tvořila prutovina svařená z ocelových trubek, kovové byly také ocasní plochy a podvozek. Křídla slepená převážně ze dřeva byla maximálně technologicky zjednodušena. Celý letoun byl potažen leteckým plátnem, impregnovaným napínacím lakem. Většinu Jungmannů poháněly pístové motory o výkonu kolem 105 k (77 kW).
Do sbírky Vojenského historického ústavu Praha se nedávno dostala kompletní ostruha tohoto stroje, vyrobená patrně u nás. Její základ tvořila silnostěnná ocelová trubka o průměru 42 mm, nesoucí vidlici s kolem. Do ní byl pomocí převlečné matice zamontován pružinový tlumící mechanismus. Na vnějším plášti byl navařen nákružek pro aretační mechanismus, protože noha se mohla na zemi volně otáčet o 360°.
Část ostruhy, vyčnívající mimo obrys trupu, kryl kožený aerodynamický návlek formovaný do požadovaného tvaru jednoduchým dřevěným žebírkem se spirálovou pružinou uvnitř. Zvláštní bylo ostruhové kolo o průměru 125 mm, vytvořené z plné tvrzené gumy, takže odpadly starosti s dohušťováním jeho duše.