Otto Matoušek, Betonové kryty na Mohyle u Zborova, 1922

V roce 1922 odjel český malíř a legionář Otto Matoušek (1890–1977) do ukrajinského Zborova jako člen komise, jejímž hlavním cílem byla exhumace těla Neznámého vojína z Mohyly v blízké Cecové. Výpravy se zúčastnil za umělce také jeho kolega Jindřich Vlček. Na svých akvarelech Matoušek zachytil krajinu kolem Zborova, která byla i po pěti letech stále ještě poznamenaná válkou. Jako přímý účastník bitvy u Zborova se vrátil do míst, která velmi dobře znal. Pro celý soubor stejně jako pro prezentovanou malbu je charakteristické využití zemitých tónů hnědé, zelené a červené barvy a ostře ohraničené tvary. Pohled na zákopy je zahalen temnými barvami zatažené oblohy.

Autor díla Otto Matoušek narukoval na počátku první světové války k c. a k. pěšímu pluku č. 35. Na jaře 1915 odešel na východní frontu a v červenci téhož roku padl ve Strypě do ruského zajetí. Roku 1916 se přihlásil jako dobrovolník do záložního praporu 1. čs. střelecké brigády.  Po bitvě u Zborova byl zařazen v hodnosti praporčíka k výzvědné rotě 6. čs. střeleckého pluku Hanáckého. V roce 1918 se zúčastnil bitvy u Bachmače a jako velitel obrněného vlaku se podílel na dalších bojových operacích na trase Omsk – Tjumeň – Jekatěrinburk – Perm. V roce 1919 byl přidělen k malířskému oddělení Informačně-osvětového odboru čs. legií v Rusku a krátce na to byl vyslán do Japonska, kde studoval grafickou tvorbu. Po návratu do Československa působil v umělecké skupině Památníku odboje. V roce 1924 byl převelen do Českých Budějovic k pěšímu pluku 1. V roce 1930 byl povýšen na podplukovníka pěchoty a jmenován posádkovým správcem ve Františkových Lázních.

Za protektorátu se zapojil do protinacistické činnosti v odbojové organizaci Vasil Škrach, která působila v Českých Budějovicích. V březnu 1943 byl na základě udání jednoho ze spolupracovníků odvlečen ze svého domu ve Zborovské ulici (tehdejší Lazaretstrasse). Při výslechu na českobudějovickém Gestapu byl krutě mučen. Přišel o chrup a částečně ztratil i sluch. Zbytek roku strávil ve věznici v Malé pevnosti v Terezíně a v pracovním táboře Gestapa v Kladně. V prosinci 1943 byl deportován do koncentračního tábora Flossenbürg. Přežil dokonce i pochod smrti na samotném konci války. Na konci dubna 1945 byl osvobozen americkou armádou ve Stamsriedu v Bavorsku. Tato pohnutá životní etapa zanechala v umělci nezapomenutelné stopy, které roku 1946 vydal v cyklu reprodukcí tužkových kreseb a štětcových maleb s názvem Kresby z koncentráku.

Akvarel na papíře, 225 x 300 mm.

Umělecké dílo bylo získáno do sbírky Vojenského historického ústavu Praha formou nákupu od autora v roce 1923.