Otto Matoušek, Boj ztichl a naši zvítězili… (z cyklu Zborov), 1927

Český malíř a grafik Otto Matoušek (1890–1977) vydal v roce 1927 cyklus sedmi linorytů k výročí deseti let, jež uplynuly od slavné bitvy u ukrajinského Zborova (2. července 1917). Autor patřil k přímým účastníkům bojových akcí jako příslušník záložního praporu 1. čs. střeleckého pluku. Do Zborova se vrátil opět v létě roku 1922 v roli člena tzv. exhumační komise a znovu se k tomuto tématu vrátil ještě o několik let později. Zmíněné linoryty nezobrazují konkrétní scény z bitvy. Jsou to symbolické figurální obrazy zasazené do tvaru lunet. Každý z nich je doplněn působivým úryvky z básně Rudolfa Medka „Zborov“ (1918). Autor se i zde držel své prosté tradiční barevnosti – černé a bílé. Jeden z grafických listů představuje první večer po vítězné bitvě. Vojáci odpočívají, spí nebo myslí na své blízké. Mají radost z toho, že přežili.

Otto Matoušek narukoval na počátku první světové války k c. a k. pěšímu pluku č. 35. Na jaře 1915 odešel na východní frontu a v červenci téhož roku padl ve Strypě do ruského zajetí. Roku 1916 se přihlásil jako dobrovolník do záložního praporu 1. čs. střelecké brigády. Po bitvě u Zborova byl zařazen v hodnosti praporčíka k výzvědné rotě 6. čs. střeleckého pluku Hanáckého. V roce 1918 se zúčastnil bitvy u Bachmače a jako velitel obrněného vlaku se podílel na dalších bojových operacích na trase Omsk – Tjumeň – Jekatěrinburk – Perm. V roce 1919 byl přidělen k malířskému oddělení Informačně-osvětového odboru čs. legií v Rusku a krátce nato vyslán do Japonska, kde studoval grafickou tvorbu. Po návratu do Československa působil v umělecké skupině Památníku odboje. V roce 1924 ho převeleli do Českých Budějovic k pěšímu pluku 1. V roce 1930 byl povýšen na podplukovníka pěchoty a jmenován posádkovým správcem ve Františkových Lázních.

Za protektorátu se zapojil do protinacistické činnosti v odbojové organizaci Vasil Škrach, která působila v Českých Budějovicích. V březnu 1943 byl na základě udání jednoho ze spolupracovníků odvlečen ze svého domu ve Zborovské ulici (tehdejší Lazaretstrasse). Při výslechu na českobudějovickém Gestapu jej krutě mučili. Zbytek roku strávil ve věznici v Malé pevnosti v Terezíně a v pracovním táboře Gestapa v Kladně. V prosinci 1943 byl deportován do koncentračního tábora Flossenbürg. Přežil dokonce i pochod smrti na samotném konci války. Na konci dubna 1945 byl osvobozen americkou armádou ve Stamsriedu v Bavorsku.

Linoryt na papíře, 620 x 420 mm.

Soubor linorytů byl do sbírky Vojenského historického ústavu Praha získán formou daru v roce 1946.